Star Wars: Epizoda II - Klony útočí (2002)

Po prvom pozretí som si myslel, že je to najhorší diel Star Wars. Po opätovnom pozretí som zistil, že je to iba najhorší film Lucasovej ságy a filmografie, ale stále lepšie ako epizóda IX. Dialógy sú otrasné, je tu neprimerane veľa CGI a príbeh, ktorý nemôžu deti doceniť. Lucas nám predstavil Haydena Christensena na ktorého fanúšikovia pôvodnej trilógie nadávajú. Nie je to však zlý herec, a vidno to v scéne s matkou, ktorá ako jediná funguje v celom filme. Musí však celý film hovoriť neprirodzené repliky a väčšinu času hrať pred modrým pozadím. Z toho istého dôvodu aj zoslabli výkony ostatných hercov. Film sa z politického thrilleru mení na detektívku, a z detektívky na akčný film. Vtip v bare, kedy Obi-Wan manipuluje s týpkom, ktorý mu chce predať smrtiace tyčinky funguje. Sú tu odkazy na Impérium vracia úder, ktoré ale nie sú až tak dobré ako Impérium vracia úder. Viem, že vymazané scény fungujú, ale aj keby neboli vymazané, nezachránili by tento film, a vždy sa hodnotí iba to, čo vyšlo do kín.

George Lucas se v roce 2002 evidentně svezl na tehdejší obrovské vlně vědecké senzace – vždyť naklonování ovce Dolly v roce 1996 šokovalo svět a debaty o genetice byly na vrcholu. Jenže stejně jako samotná Dolly v roce 2003 předčasně zemřela a ukázalo se, že tudy cesta nevede, tak i celá slavná armáda klonů je ve filmu nakonec tou méně zajímavou složkou. To, co tuhle epizodu táhne nahoru (nebo pro někoho naopak dolů), totiž není digitální válčení anonymních vojáků ze zkumavky, nýbrž osudová romance Anakina a Padmé. Vztah, který určí osud celé galaxie, dostává obří prostor. Právě ta naivní, občas až Shakespearovsky patetická milostná linie mezi budoucím Vaderem a senátorkou dává filmu lidský rozměr a emoce, které té chladné digitální armádě zoufale chybí. Za mě funkční space opera, kde láska vyhrává nad sci-fi koncepty.

Pořád to není úplně ono, ale od epizody I je epizoda II téměř k nerozeznání. Fakticky se to odehrává o dekádu později, pubertální Anakin funguje jako legračně rozervaný Wherter, jeho společná dobrodružství s Obi-Wan Kenobim připomínají různá dobrodružná sci-fi jakoValerian,The Fifth ElementneboBlade Runner. Hlavní bojová akce zase jakoby vypadla ze scenérií na Marsu, kterému vládlJohn Carter... Ale co je hlavní, hraběte Dooku hrajeDracula(1958), což je něco, co mě nikdy nepřestane bavit.

Lucasův epos jako podobenství o chamtivosti, militarizaci a zavlečení do války drží sci-fi tradici, která užívá zasazení v imaginárních světech ke kritice soudobých politických událostí. Klony útočí, které svým názvem vzdávají hold béčkovým sci-fi 50. let, požívají jisté svobody v tom, že nemusejí Anakinův přerod v Dartha Vadera ani načít, ani dovést do konce, i v tom, že jde o první Star Wars, které Lucas vytvářel bez jakýchkoliv technologických omezení. Otec ságy tak může natočit vše, co si jeho fantazie zamane, a zaznamenává to jako vůbec první v dějinách velkofilmu kompletně na digitální kameru. Jakkoliv se mohou Klony příběhově vydat kamkoliv, jsou omezeny pevně danou strukturou, jíž Lucas svazuje obě trilogie do jedné soudržné hexalogie. Lucas svou ságu pojímá jako soustřednou kruhovou kompozici, v níž se zrcadlí poslední epizodu v první, čtvrtá ve třetí a ty prostřední navzájem. Cykličnost je ostatně pro mýtická vyprávění typická – hrdinové opakovaně čelí stejným zkouškám a jejich volby odhalují jejich nitro i vývoj. Toto veršové schéma – a Lucas se navzdory posměváčkům nikdy netajil, že chce prequelovou trilogii rýmovat se starou – znamená, že toho mají Klony mnoho společného s vrcholem ságy, kterým je Impérium vrací úder, byť pro mnohé diváky jsou Klony podobně iritující jako pro Anakina písek. Obě světelná klání končí pro Skywalkery amputací ruky, v níž třímají meč; otec i syn se vzdálí ze svého stanoviště, což vede k vyjevení zdrcující pravdy o matce/otci. Impérium i Klony se podobají kompozicí, neboť je tvoří dvě paralelní dějové linie, během nichž dochází k milostnému sbližování. C-3PO je opět rozebrán na součástky, pole asteroidů znovu slouží k nahánění, do děje vstupuje námezdní lovec a klíčovou bitvu rozhodují kráčející tanky, které přemohou zaskočené odbojáře prchající do transportů. Celý filmem prostupuje atmosféra nedůvěry, zrady a spiknutí, které začíná atentátem na Padmé, političku, jež zásadově vzdoruje vybudování republikové armády. Temnou stranu těžko vidět je, a Klony útočí jsou plné deště a mlhy. Úsudek všech včetně Jediů je zastřen, což vrcholí kolektivním šílenstvím, během něhož se nikdo neptá, odkud se vzala armáda klonů přesně ve chvíli, kdy se Republice zdánlivě hodí. Lucas demonstruje, jak těžké je odolat pokušení a nevyužít moc, která je k dispozici, a že samo zbrojení může válku uspíšit, jak dobře ví Palpatine, když spokojeně shlíží ze svého balkonu na pochodující bataliony klonů za zvuku Williamsova imperiálního pochodu. Právě v Klonech sklízí Lucas největší posměch jako tvůrce dialogů. Jenže Lucas často pracuje s dialogy jako s dalším prvkem zvukové stopy filmu a jeho postavy mnohdy říkají, co cítí, (space) opernost Star Wars tedy spočívá i v tom, že postavy deklamují emoce. Přes všechno melodrama a digitální vábení vrcholící v aréně zůstávají Klony dramatem, politickým i psychologickým, a Anakinova povahokresba je v zde z celé trilogie nejvěrohodnější. Je odvážný, tvrdošíjný, unáhlený, svůdný, pyšný. Tlučhuba, který vládne jazykem ještě lépe než mečem. Jakmile, přesně v polovině trilogie, opustí azyl na Naboo, k čemuž ho jako později Lukea vede neblahá vidina budoucnosti, nastoupí cestu k Temné straně. Zásadní sekvence Anakinova počínajícího přerodu vrcholí mladíkovou zpovědí, že tuskenské únosce své matky „pozabíjel jako zvířata“. Williams Anakina touto transformací a sestupem do symbolického podsvětí hudebně provází, když melodie nejdříve znepokojivě probublává, aby našla naději v motivu Síly, který však okamžitě nahradí Duel of Fates, a ústí v prvním výrazném užití Imperiálního pochodu v rámci prequelů. Klony útočí jsou navzdory pomlouvačům a pulpovému názvu politicky rafinovanou, na symboliku bohatou odstrašující báchorka o tom, k čemu může vést neuvážené použití síly a zbrojení. A dali nám šermujícího Yodu s hrabětem (Draculou) Dooku.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Kavlitou scenára, príbehu a ostatných aspektov je film Klonovaní Útočia sai na rovnakej úrovni ako Skrytá Hrozba. Jeho najväčším problémom je však scenár Georgea Lucasa, ktorý miestami pôsobí ako kliše a často je nezáživný. Celý vzťah Anakina a Padmé pôsobí veľmi vynútene a miestami sú ich vzájomné dialógy napzaj strašne spravované. Vizuálna stránka filmu je možno o kúsok lepšia, ale nie je to žiaden skvost. Vo filme bolo ale pár lepších momentov, scén a pasáží, kt. boli dosť zábavné. Ale celkovo je tento film približne rovnako kvalitný ako Skrytá Hrozba. Je to skrátka priemerná snímka. 5/10