Alexandrie: Stále a navždy (1989)

S třetím dílem osobité filmovésérieJúsufa Šahína jsem byl spokojen přibližně stejně jako upředchozího. Pan režisér už plně převzal prostor nejen za kamerou, ale i před ní v hlavní roli a nabídl svým divákům opět velice originální cinefilní kaleidoskop, v němž se tentokrát velmi často střídají různé styly a žánry filmové, hudební, taneční.... V poutavém hraném zpracování nás proslavený egyptský filmař provádí jednak svojí další filmařskou poutí, opět otevírá zákulisní dveře nejen do své práce během natáčení a rodinného prostředí ve vztahu k synovi a manželce s neustálým prolínáním filmového a osobního života, ale rovněž do svých hvězdných snů... kdežto v jedném z nich si pan Šahín uprostřed hollywoodsky zasněžené scény i naplno zatančí a zastepuje(!), v jiném se zas aktivně účastní před diváky nevšedního souboje s dřevěnými tyčemi. Ale není vše jenom poetické, dostaví-li na závěr kus noční můry s pronásledující představou náhlé tragické smrtí či možná i případného atentátu na slavnou národní osobnost. Přesto je skoro celý film fascinující a k plnému počtu mi možná brání jen některé z těch delších orientálně laděných muzikálových čísel, které si Šahín odpustí asi málokdy, ale jeho zalíbení v nich většinou nesdílím.[85%](23.11.2022)