Albín jménem Noi (2003)

Noi je moje krevní skupina, také jsem se vždycky odlišoval a nepatřil ke stádu, ovšem proto že mi to okolí dávalo najevo, tady se všichni snaží hrdinovi pomoci, zapojit ho víc do kolektivu, do dění, a když už to vypadá že se to může díky známosti se slečnou z pumpy podařit, je vše nemilosrdně šetřeno silou vyšší moci. Scénka s rozlitou krvi je v kontrastu té neustálé bílé tmy šokující!

Víc než depresivní mě to přišlo nudné, jednotlivé epizody ze života, oddělené od sebe, nesouvislý děj, co mě udrželo se dívat bylo, že tam není nic, co by vyloženě vadilo a herci jsou dobře zvolení, hlavně pak předzvěst velkého zlomu, slib byl dodržen, k velkému zvratu došlo, ale stejně, pointa mi jaksi unikla. Možná spočívá v tom, abychom se nad příběhem ještě zamysleli, pak ano, jedna pointa mě nepadá, není špatná a děj korunuje, ale stejně...

Tak toto je niečo presne pre mňa, dokonca mi ani nevadila tá poetika života, práve naopak. Chladné, studené ako ten ľad, ktorý bol všade okolo. Niet divu, že Nói sníval o tej pláži s palmami. Boli tu nádherne vykreslené postavičky, ktoré sa aj napriek ťaživosti celého toho prostredia občas dokázali postarať aj o svojský humor, ktorý bol v tej celkovej ponurej a mrazivej atmosfére ako balzam na dušu. Dobre to spolu ladilo. Slušný nadpriemer.80/100

Atmosférou dokonale islandské, mrazivé... postavy taktéž islandské, jenom otec hlavního hrdiny, jako by sem nepatřil a nebylo to jen díky košili. Samotný Noi potom zajímavý, nadaný, ale rebelující... cesta k němu se nachází těžko, já si ji vlastně po celý film nenašel. Možná také proto jsem z filmu necítil žádné depresivní pocity, naopak jsem se výborně bavil. Třeba taková scéna návštěvy banky a hned dvou možností výběru peněz, dokonalost. Při sledování filmu mě vlastně několikrát napadlo to, co se stane v závěru. Ne že bych tuhle možnost v dění očekával, ale při pohledu na místo prostě napadnout musí. Dagur Kári v typicky jeho komedii nezklamal, stejně tak Tómas Lemarquis v hlavní roli. 75%

Mrazivý, melancholický, tragikomický príbeh dospievajúceho chlapca situovaný do malej odstrčenej dedinky niekde na severe Islandu. Nói je rebelujúci teeneager, nespokojný so životom na odľahlom mieste túži po tom že raz unikne. Nemá však žiadny plán ako to zrealizovať. Hoci je film popretkávaný absurdne humornými pasážami, ktoré odľahčujú dusivú depresívnu atmosféru príbehu, Kári nás na jeho konci definitívne schladí ľadovou sprchou. Pre mňa je Nói albinói jednoznačne jedným z najlepších filmov islandskej kinematografie.