Vláda (2010)

Letos jsem pár dobrých seriálů viděl, ale dánský Borgen jim bezpochybyvládne. Borgen je pravděpodobně nejkomplexnější a nejrealističtější politický seriál, který jsem doposud viděl. Nemusí zbytečně tlačit na pilu, vymýšlet přepálená dramata a šokující twisty, ale přesto je neobyčejně vtahující tím, jak skvěle je napsaný. Práce, osobní život, vše souvisí se vším. Ambice, work/life balanc, psychika, ideály, pragmatismus a nakonec i touha po moci. Někdo by mohl namítat, že právě ten idealismus a mirekdušínovská čistota Birgitte Nyborg je na seriálu nerealistická, ale za mě krásně ilustruje, že i v tom nejupřímnějším člověku se ukrývá temnota. A ta tam bezpochyby je od samého počátku. Nenápadná, skrytá a potlačená za etický kodex a morální zábrany. - - - První dvě série se detailně věnují cestě Birgitte v roli premiérky. Zápletky jsou spíše epizodické a zaměřené na různá politická témata, ale jako celek stále komplexně provázané. Jejich řešení mi sedlo i proto, že mi je postava Birgitte a její strana (liberální demokrati, centristi, s důrazem na zelenou politiku) politicky dost blízko. Sidse Babett Knudsen má tak neobyčejné charisma, že bych jí tu premiérku z fleku uvěřil. Výbornými herci je ten seriál ale natřískaný celý. - - - Třetí série hází do děje nečekaně vidle a skáče v čase o dva roky dopředu. Najednou se nacházíme v nové výchozí situaci a začínáme s čistým štítem. A je to opět super. Sledovat, jak se od píky buduje nová politická strana, mi přišlo snad ještě zajímavější. - - - A nakonec po letech přichází od Netflixu volně navazující čtvrtá série, která je jiná. Má odlišný, temnější a naléhavější tón. Tvůrci tím reagují na současnou geopolitickou situaci okolo které vystavěli novou zápletku, která se tentokrát rozprostírá na poli všech osmi epizod. Deset let je dlouhá doba. Svět potemněl a tehdejší idealismus je fuč. Birgitte Nyborg je již ošlehanou političkou, které nebrání nic v rozletu. Děti odrostly, manžel je fuč. Kromě práce už Birgitte nemá nic. Čtvrtá série perfektně skrze drobné signály ilustruje, že i dobrý člověk se může pod vlivem chronického workoholismu, touhy po moci a nutkavé potřeby kontroly nehezky zkazit. To množství výrazových prostředků, které tvůrci používají k navození znepokojivého vibu, je obdivuhodné. Bavila mě i samotná zápletka ohledně Grónska, která je hlediska současné geopolitiky velmi aktuální. Jen teda asi tvůrci v tom roce 2022 nečekali, že se v Americe dostane ke kormidlu parta samolibých nekompetentních debilů, co bude ochotna pro rychlý osobní zisk zradit své nejbližší spojence a zahodit to, co jejich předchůdci dlouhé dekády potem a krví poctivě budovali. Jediné, co mě zklamalo (ale jen mírně) bylo samotné finále seriálu. Tvůrci v něm trochu ztratili koule a nedotáhli to, co celou čtvrtou sérii budovali. Jakkoli jsem si i já rád oddychl, protože jsem si ty postavy oblíbil, druhá méně šťastná varianta konce, která se do poslední chvíle nabízela, by byla o něco uvěřitelnější... Takhle to působilo podivně uspěchaně. - - - Každopádně, co jsem si po zhlédnutí seriálu uvědomil? Že miluju Dány, jejichumírněnýmindset a vysokou úroveň kultury. A to i té politické.

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj.

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize.

K pátý hvězdě se možná ješte dopracuju, protože mě po dlouhý době něco chytilo a ne a ne mě to pustit. Skvělá ukázka zákulisí politiky, médií a propletenec vztahů člověka hned pohltí. Herecky moc povedený - Sidse Knudsen mě okouzlila už kdysi v dramatu s Mikkelsnem a Pilou Asbaek je podle mě jeden z největších talentů. Pořád mi ale ješte chybí ta jiskra alá House of cards.

Občas napínavejšie a zaujímavejšie ako severské krimi a tam je latka hodne vysoko. Veľmi dobre napísaný seriál, uveriteľné postavy aj dej, nenudí, netlačí na pílu, nemoralizuje, aj keď prostredie politiky k tomu zvádza. Vyrovnaný po celú sériu, nie je tu ani jeden slabší diel, postavy sú reálne, živé, vyvíjajú sa. Druhá séria za prvou vôbec nezaostáva, skôr naopak.