Fúsi (2015)

Pustil jsem si film o jednom týpkovi, žijícím mimo společenské šablony. Ten týpek je taková moje hezčí, hubenější, inteligentnější, klidnější, a především manuálně zručnější verze. Jmenuje se Fúsi a je to fakt frajer. Žije v bytě se svou matkou a jejím přítelem, které jednou přistihne při sexu. Pracuje na letišti jako pozemní personál, takže většinu času třídí kufry. Jeho kolegové jsou celkem kokoti a dělají si z něj srandu, hraničící s šikanou. Ve volném čase se se svým kamarádem Mörourem baví tím, že modelují bitevní pole s vojáky a tanky z druhé světové války – říká se tomu miniaturní wargaming. Dokonce u toho hulí jointy, takže jsou to fakt v pohodě týpci. Přítel jeho matky mu na 42. narozeniny daruje poukázku na taneční lekce, do kterých se mu pochopitelně moc nechce. Seznámí se zde s jednou depresivní ženskou jménem Sjöfn, která pracuje na třídírně odpadu, v obličeji nic moc, ale postavu má libovou. Nejprve se bojí s ní letět na dovolenou, pak to ale navrhne a ona ho odmítne, že není úplně chlap pro ni. Přesto se jí snaží pomoci tím, že za ní vezme směny v třídírně a vyrobí z odpadků krásné květiny. Ona se s ním pak opije a zapíchají si spolu – nádhera, prsa měla fakt krásná. O jeho odpanění se pokoušeli také kolegové z práce, kteří jej pozvali na večírek, zaplatili pěknou snědou kurvičku, ale on s ní nechtěl mrdat, a tak to skončilo fiaskem. Fúsi se také seznámí s malou holkou odvedle jménem Hera, se kterou si nemá kdo hrát, a tak jí ukazuje své modely bitevních polí a také vlastnoručně vyrobené auto na dálkové ovládání. Fúsi to totiž perfektně umí s motory a má zlaté ručičky! Její otec kvůli tomu dokonce zavolá policii a Fúsi je na výslechu, protože by to mohl být přece pedofil, ne? Zkrátka a dobře je to film o týpkovi, který si spokojeně žije svou každodenní rutinu práce-koníčky-kámoš, a je mu v ní dobře. Jakmile je z ní vykolejen, tak se začnou objevovat problémy. Chvílemi to vypadá, že jej čeká posun (a zásun), občas se to povede (ten zásun), ale nakonec to stejně nedopadne tak, jak jsme zvyklí z amerických filmů. Je zde dost černého a kousavého humoru, osud se Fúsimu celou dobu vysmívá a jen občas mu dá do života něco, co jej potěší. Nejvíce se mi na něm líbil ten klid a důstojnost, se kterou to vše přijímal. Tím mě asi nejvíce inspiroval. Mně tento film bavil od začátku do konce, severskou kinematografii mám fakt rád a Islanďanům se tohle dílko velice povedlo, a tak dávám silné 4*.

A ja som čakal artovku o fúzoch na štýlIm Keller, ktorú som nadšene uprednostil medzi zvyšnými minimálne 1000 kusmi, čo mám v chcem vidieť. Na podobne smutnú drámu som teda nebol úplne pripravený a možno práve preto ma aj silnejšie dostala. Atmosféra okolo hlavnej postavy je vykreslená hodne pôsobivo, za čo môže aj fakt, že má na to jasnú žánrovú predispozíciu na nepriaznivé posavenie v spoločnosti pokiaľ príbeh pojednáva o osobe s obéznym a kinda úchylným vzľadom. Mám ale pocit, že emočne dosť tlačí na pílu, čo sa mi moc nepáči.

Film, kde jde z 0% o filmařinu a ze 100% o příběh lidí. Krásný film, ale jak píší ostatní, neprvoplánovaně depresivní. Ne vyloženě smutný, ale fakt depresivní, až mě to překvapilo, že na mě ten obsah takto zapůsobil.
Každopádně, hodně štěstí Fúsi. Respekt. Byť ta hranice dobrosrdečnosti a naivity se může leckdy stírat.

Příliš schématické, ale přesto funkční sociální drama, které nesklouzne ani ke kýči, ani k citovému vydírání a dokonce ani k přehnanostem (kterými trpí především současná dánská kinematografie). Prostě vám to představí Fúsiho, poněkud fyzicky i psychicky "divného" chlapíka a pak už je na vás, jak na vás jeho život zapůsobí a co ve vás zanechá za dojmy a názory. Mě to navzdory některým varovným komentářům nepřišlo tak depresivní, spíš smířlivé směrem k Fúsiho charakteru. Od života nechce moc, jen modely bitev druhé světové, metal a stálou práci, ale všichni mu do jeho stylu života kecají a tak se dá čekat, že podlehne nátlaku a samozřejmě se to zvrtne. A jak už to v realitě bývá, ne zrovna k dobrému. Fúsi je dobrák od kosti, tak trošku prosťáček, který se pro ostatní rozkrájí a udělá cokoli, i když jsou někteří vůči němu poněkud hnusní. Bere ale svůj život tak, jak je a nepřišlo mi, že by v něm byl vyloženě nešťastný, vzhledem k tomu, že si svoji situaci nejspíš plně neuvědomuje. Podstatné je, že má zkušenost, kterou tak trochu potřeboval a možná si po ní víc uvědomí sám sebe. Pohled na něj je silně neutrální a přesto psychologicky komplexní, tudíž dokonalý k tvorbě naprosto svobodného vlastního názoru na něj a jeho okolí. To cením nejvíc, jelikož mnoho podobných filmů se diváka snaží vší silou vmanipulovat do určitého pohledu a ospravedlňovat tak vše špatné/dobré, co daná postava udělá (podle pojetí). Jen mi teda Fúsi až moc připomínal typické hlavní postavy z knih Carltona Mellicka III, jen samozřejmě ani trochu neskončil tak extrémně jako v Mellickových bizarních fikcích. Dojmy mám ale nadprůměrné a spokojené, není to ani moc chladné, ani moc vyděračské, tudíž jsem spokojený. A cením i občasný, ale perfektně drsný humor. Jen teda hudba mohla být jiná a ne tak občasně přehnaně pochmurná... Slabé 4*

Fúsi je citlivý melancholický príbeh obézneho starého mládenca žijúceho so svojou matkou. Fúsi má jediného priateľa s ktorým sa venuje svojmu koníčku - bitkám 2. svetovej vojny. Aby ho dostali do spoločnosti, matka s priateľom ho prihlásia na country tance. Tam sa zoznámi s milou ženou a mohlo by sa zdať, že o šťastný koniec je postarané. Ale život je zložitejší a toto nie je ten prípad. Žena totiž trpí manio-depresívnou poruchou, takže žiadne sladké klišé. Napriek tomu sa Fúsimu v živote niečo zmení.