Institut Benjamenta (1995)

Nech se ovládnout specifickou, temně surreální, mysteriózní atmosférou znepokojivě divného světa s velkou dávkou kafkovské absurdity – a nebo neber a vysvoboď se vypnutím filmu / odchodem ze sálu... Jiný klíč kInstitutu Benjamentaaspoň za sebe nevidím, prostě surreální pocitovka, kde se lze u sledování nechat vést atmosférou, výtvarnou stylizací v minimalistickém černobílém provedením, vršením divných prožitků a snad ještě přítomností známé tváře Marka Rylance (byť mě tady více, i herecky zaujala Alice Krige jako nevidomá učitelka). Přestože se bratří Quayové hlásí zejména k odkazu Jana Švankmajera, zdejším avantgardním stylem mi víc evokovali šedesátkové filmy Zbyňka Brynycha, obzvlášť jeho německouAmerikupodle Kafky, ale mimo mi nepřijde ani zdejší přirovnání kPřípadu pro začínajícího kataPavla Juráčka, přestože ten dokázal pro diváka pobyt v podobně divném světě okořenit humorem až groteskností. No, nejspíš ten fakt, že tady ta atmosféra působí po celou dobu skoro stejně (ač dostatečně hypnoticky), nepřichází v rámci zavedeného stylu moc ozvláštnění (aneb koná se dlouhá surreální temnota, kde potenciální drobný vtip spíš posilňuje bizarní prožitek, než aby pobavil) a necítím zde ani větší snahu o přesah... mi brání, abych dílko bratří Quayů hodnotil ještě výš, byť mnohé scény mě zvláštním způsobem fascinovaly.[75%]

Nevím, proč, ale moc mi to nesedlo. Dialogy jako "Zabíjí mě prázdnost chytrých lidí" mě docela štvaly. Myslím, že samotný příběh mohl být docela zajímavej - Jacobem je posedlé bratro-sesterské duo Benejamentů, škola pro sluhy, nejdivnější Kraus od Show Jana apod. Líbila se mi například scéna, kdy sluhové nacvičují svoje akce pro různé situace zatímco mávají ubrusem. Kamera jde ze strany na stranu a má to celkem zajímavý feel. Jen se to tváří moc tajemně a fakt nevím jestli je tam dost obsahu nebo hloubky, aby se to vyvážilo. Možná se spíš radši podívám na nějaký filmGuye Maddinanebo znovu zhlédnu JuráčkovoPřípad pro začínajícího kata, který mi to docela dost připomínalo. Bohužel mě to tak nezasáhlo, jako filmy těhle tvůrců, a asi si příště pořádně rozmyslím zda-li Quayům věnovat více času.

Jak je ta naše existence mlžná. Jak jsou ty představy zítřka naivní. Nikoliv snění, ale realita. Sehnutí, vysmívající se potajmu ostatním, chudí duchem na povrch, bezduší uvnitř. A kolem se jako had z ráje omotává touha těch ostatních, těch jiných, být součástí, ale zároveň naprostý odpor, snad až pudový odpor, mít s tím cokoliv společného. Protože existence, ta obyčejná, je tak... obyčejná. A přesto v ní lze nalézt poklady, ke kterým jde upřít zrak. Jen je smutné, že je to pouze klam a faleš, předstírání. Tento svět je pláčem těch jiných, pláč nad nesmyslností malosti.

Moje oči a fantazie zažila při sledování pár orgazmů. Ale k lepšímu pochopení filmu jako celku by mi určitě pomohlo ještě jedno shlédnutí. Úžasná kamera a režie a fantazie tvůrce je obdivuhodná. Opravdu film jako sen. Podle mě je film o nenaplněných touhách a vášních jedné ženy a vše okolo ní (škola) je jen reálná vizualizace jejího vnitřního světa. A zároveň se ona snaží tento svůj svět využívat a hledá v něm útěchu ač nenachází. Občas bych tvůrcům "oficiálních textů" nafackovala. Je to opravdu urážka filmu.

Nesnesitelná pseudoumělecká patlanina, která se dá dokoukat pouze v akutním stadiu psychopatie. Opravdu nevěřím, že zdejší pošuci, co dali nejlepší možné hodnocení, to neudělali jako zlý vtip, aby nalákali ostatní nebožáky.