Absolutně free (1990)

Název výstižný pro celé pojetí tohoto krátkého dokumentu. Opojení domnělou svobodou z pohledu hudebníků ze dvou odlišných, ale i velmi podobných světů. Končící diktaturu jedné strany a vlády, střídá diktatura finanční a globalizačně tržní. Ač mám groteskní hudbu Výběru rád, hudebník, byl měl zůstat v hudbě. Undergroundový, proti něčemu bojující, a v podstatě revoluční pohled na určitou formu umění je zatlačen do pozadí. Z hudebníků, či jejich veřejně známých obhájců, se stávají politici, zatažení do zajetého tržního systému západního světa, z kterého není úniku. Ať to člověk myslí jakkoli dobře, či upřímně, praktiky kapitalismu jsou neúprosné a pár let po převzetí otěží moci, se již vůz vydává na vlastní cestu směřující na západ. Z východu na západ za plamenných, předepsaných projevů, cinkajících klíčů a naprosto nejisté budoucnosti. Jisté nastínění budoucnosti tu je. Má jí na svědomí Frank Zappa, jako prorok, varující před hospodářskou a sociální politikou dle amerického systému. Jak sám tvrdí, v Americe je prakticky neznámý hudebník, jenž si zahrává s pojmy jako americká perestrojka a dokáže přesně popsat manýry systému, který Československo očekával. Jeho slova jsou zde jakoby ignorovány. Naopak je zde např, důkaz toho, že Václav Havel uměl daleko lépe anglicky, než česky, nebo o Kocábovo výletech do USA v osmdesátých letech. Jak to vypadá, nebylo ani pro kádrově nekorektní hudebníky problém odcestovat. Několika vteřinová zmínka o Plastic People, jenž by zde mohli figurovat jako skutečně perzekvovaná kapela, je úsměvná. Celé to působí jako reklama na USA, kterou představuje Michael Kocáb. Nechybí ani také groteskní ilustrace ve stylu Pražského Výběru. Dokument částečně mapující dobu stojící na začátku, doufejme, že ne konce, i když po 23. letech už toho v Česku moc českého nezůstalo.(30.01.2014)

Dobové leporelo s minimální výpovědní hodnotou, aneb jak kočička a pejsek pekli dort...(23.08.2014)