777 vteřin v Československu (1992)

Tohle dílko je esencí všeho, co mi na Špátovi – nerad to říkám, ale jednou už to říct musím – vadí. Já se fakt snažil vyjít tomu vstříc, ale naprosto mi unikla pointa, smysl té změti plavně na sebe navazujících hezkých obrázků. Pohlednice pro turisty? Nostalgické ustrnutí nad krásami naší někdejší federativní vlasti? Výplň televizních přestávek pro případ, že se zadrhne páska s hrajícími si koťátky? Netuším. Rád bych si to nějak užil, ale nevím jak.

90% - Hypnóza. Za pár minut vás Špáta provede krásami naší vlasti. Od přírody do měst, od lidí nejrůznějších zájmových a sociálních skupin po zvířata... Při sledování 777 vteřin nad Československem cítím především krásnou nostalgii, protože všechny záběry v kombinaci s podivnou Hapkovou hudbou působí velmi upřímně a čistě, a člověk se nad touto idylou rád dojme.

Lyrická vizitka zkomponovaná z klasických atributů naší země, kterou chtěl Jan Špáta zvednout prestiž Československa v zahraničí a vzbudit hrdost na náš stát. Za doprovodu Hapkovy orchestrální hudby se kloubí magické záběry na matičku Prahu s venkovskými klasickými tradicemi (opékání brambor,) a jedinečným českým umem (tvorba skla,). V pozitivním duchu se nese celých 777 sekund, po jejichž konci pocítíte pýchu na tu naši malou středoevropskou zem.

Docela v pohodě záběry. Jen bych vynechal ty ze sparťanského stadionu a modlící se lid v kostelech. Noční záběry byly pecka. Z takových záběrů bych chtěl celý dokument. 75%.

V rámci Špátovy tvorby se rozhodně o žádné veledílo nejedná. Jde v podstatě o průstřih z dosavadní tvorby, s důrazem na půvaby naší malé země - nic víc, nic méně...