Tarbíci (2011)

Nejdřív děs - běs, ale malé se to z nějakého důvodu líbilo, tak jsem vydržel. Animace je na první pohled odfláklá, ale prostě jsou Večerníčky kresby čisté jako Maková panenka nebo Anča a Pepík anebo modernistické jako je tohle. Když překonáte animaci, zaujme vás chytlavá hudba a pak typické šablonovité vyprávění, kde je řada pasáží v každém díle stejných. Tipuji pro děti 2-5 let, pak už budou chtít asi více děje.

Trochu pěknější animace a je to tak akorát. Nicméně ani Maxipes Fík mě toho času animací neoslnil ani jako dítě ani jako dospělého, ale klasika to díky své jednoduchosti je přitom dodnes a do té knížky jsem se tehdy nakoukal dlouhé chvíle. Dokážu si představit, že generačně budou Tarbíci pro dnešní děti i díky chytlavé melodii hit.

Tarbíci jsou Večerníček, který je trochu z jiného těsta než běžné pohádky. Už jen tím, že se odehrává na zcela jiném kontinentu. Tarbíci jsou u nás navíc docela neznámé zvířata, pro děti tím spíš. A i v jednotlivých epizodách hrají prim další málo známé druhy. Seriál je namalován velice jednoduše.  V jednoduchých barvách, tvarech a i na vybarvování se zřejmě podílely děti. Ano, je to určeno dětem, ale tvůrci si mohli dát trochu víc záležet. Na druhé straně hlavní melodie je neskutečně chytlavá a po chvíli jsme si ji s dcerou broukali, ta z hlavy jen tak nevypadne.

Přemýšlím jestli jsme s dcerkou někdy koukali na chytlavější večerníček. "Hlavní hrdinové" tady hrajou druhé housle, všichni milujou hlavně našeho malého Marabu (s dcerkou sebe pravidelně oslovujeme slovy Baf! Budeme si hrát? :-D) Písnička excelentní, závěrečné potitulkové BAF jakbysmet, ale zkušení hráči jasně poznají, že hlavním bossem je tady táta tarbík :-)) Ten se přesouvá podle všeho jenom z postele do kuchyně a zase zpátky, ovšem přehled o strašlivém Marabu má naprosto vynikající :-))

Máloco z české tvorby pro děti mě naplnilo větší radostí, než zjištění, že se Tarbíci dočkali v roce 2018 už třetí řady. Tento výtvarně prostý, ale jednoznačně záměrně uchopený a vedený "večerníček" je vedle chaotických pošahaností typu Berta A Ufo, nebo (mám-li vzpomenout něco podobně vizuálně prostého) Gogo A Figi, zjevením z jiného světa. Autorka "výtvarna a režie" Bára Dlouhá spolu se scénáristkou Martinou Komárkovou daly vzniknout lehce přírodovědně - a těžce mezilidsky - naučné podívané pro děti i dospělé, která má hlavu a patu, a k tomu si ji nejde s ničím splést. Ale to říkám jako někdo, kdo má jako dlouholetý fanoušek Battletechu s hraním si na babu se "strašlivým Marabu" mnohé zkušenosti;) Na úroveň geniality každopádně Tarbíky posunula až hudba Jaroslava Vaculíka, která se svým nezaměnitelně "pralesním soundem" (včetně povykování "opiček") a s energií své optimistické prostoty má ten dar, že vám sice zůstane v hlavě půl dne, ale navzdory tomu nemáte chuť nikomu ublížit;) Protože Afrika Afrika Afrika, pro tarbíky je veliká... ehm, tedy... prostě tak, berte nebo nechte být, 90%, BAF! :)