Za zdí zahrady (2014)

poslední tři díly mi to celkem zkazily, wirt je čím dál otravnější, až nesnesitelný, a návrat do reality celou krasnou imaginativní krajinu a nepředvídatelnost toho světa jen tupě uzemňuje (podobně jako weissův dům o tisíci patrech). uvidíme, co ve mně zůstane za pár týdnů, třeba si budu moct užít aspoň ty první krásně snové díly

Za zdí zahrady, kde jeden osamělý dřevorubec s lucernou žije, kde ptáčci mluví a zvířátka zpívají, kde děti jsou požírány a čarodějnicemi chytány, kde světlo lucerny život znamená a kde ve stínu lesa Nestvůra číhá. Jedná se o kraťoučký a roztomilý seriál, jenž pod svojí nenápadnou skořápkou ukrývá příběh plný atmosféry, humoru, absurdity, metafor a hloubky. Vskutku, užil jsem si ho od začátku až do samého konce. Je skoro až neskutečné, jak všechno v seriálu funguje, jako hodinky tvořené pravým Švýcarem zde vše do sebe zapadá, na sebe navazuje, na další momenty odkazuje a krásně doplňuje. Vítaný je i fakt, že seriál nebere svoje diváky jako naprosté dutohlavy neandrtálské a nekrmí je lžičku po lžičce informacemi, jež by měl vědět, ba naopak odměňuje ty, kteří pozor dávají. Příběh je komorní a pohádkový, mistrný v pravém slova smyslu, krátké uzavřené epizodky, často s absurdním nádechem a překvapivým zvratem, každá svým způsobem unikátní a jinak laděná. Všechny do jedné jsou však nadále pohádkami vyvolávající pocit známé povědomosti, ale zároveň si s tím stejným pocitem pohrávají. Když vidíme děsivého černého psa, tak očekáváme, že je zlý. Když vidíme podezřelé oživlé dýně, tak očekáváme, že mají nekalé úmysly. Když vidíme nebohou dívenku sloužící zlé tetě, tak očekáváme, že je nevinná. Vždycky tomu tak ale není. Za zdí zahrady mi velmi připomíná knížku Malého prince, ať už kontrastem mezi dětským a dospěláckým pohledem na svět, tak metaforickým pohledem na lidi a jejich život v jednotlivých epizodách. Obzvlášť vypíchnout musím postavičku Grega, dětinského mladšího bratra, který je naprosto skvělý a v jeho dětinskosti mistrovsky absurdní, překrásná unikátní dětská mysl dospěláky tolikrát nepochopená. Takový je celý seriál, kontrast mezi dospělým pohledem a dětským kouzlem, od začátku až do samého konce. A na závěr musím vypíchnout vizuál a atmosféru, protože se jedná o něco úžasného a na chladné deštivé podzimní večery, či rovnou na Halloween, jako dělané.

Líbila se mi (zcela nepřekvapivě) svérázná vizuální stránka, zaujaly mě lehce morbidní, lehce absurdňoučké a lehce strašidelňoučké příběhy. S nadsázkou lze říct, že tento seriál má vše, od rybařících ryb po žáby plavící se na parníku po kluka s hrncem na hlavě. Asi nejvíce mě zaujalo ono Beast a lampa, kterou za něj nechávají udržovat při životě ostatní v domnění, že tím chrání své blízké.

Over the garden wall, nebo taky Za zdí zahrady je nálož pozoruhodných postav, v naprosto kouzelně roztodivném světě. Mně osobně tento seriál okouzlil naprosto překrásným vizuálem, lehce děsivou atmosférou a příběhem, který je od epizody k epizodě čím dál tím temnější a epičtější.  Svou krátkou stopáží (deset epizod na deset minut) nás vtahuje do světa, který není slovy popsatelný. 10/10

Velice unikátní počin. Desetidílná série, která z nějakého záhadného důvodu dostala zelenou na dětstké televizní stanici, která tedy je o dětech, ale vlastně vůbec není pro ně. Je až k neuvěření, že tomuhle seriálu stačí pouhé necelé dvě hodiny, aby vyčaroval fungující příběh, tajuplnou atmosféru, prokreslené charaktery i naprosto děsivého záporáka. Nadto silný smysl pro detail - vyplatí se zhlédnout opakovaně. A animace a hudba jsou zkrátka nádherné. Pro podzim snad není lepší volba.