Šingeki no kjodžin (2013)

To, co začíná jako obyčejný "revenge story", končí jako jedno z nejlépe napsaných a nejpropracovanějších děl, které jsem kdy zkonzumoval. Nebudu se zde snažit popsat, o čem to je, ani vysvětlovat důvody, proč by se na to lidé měli dívat a jak je to důležité pro to, abychom se jako lidstvo nad sebou zamysleli a neopakovali pořád ten samý cyklus dokola, protože bych tomu stejně nedokázal dát takovou váhu, jakou si to zaslouží. Stejně jako bych nedokázal pořádně vystihnout ani tu zvláštní a tragickou "love story" mezi Misakou a Erenem. Naprosto emočně a myšlenkově vyčerpávající. Na konci jsem brečel btw, jakože fr fr 💀 💀.90 %

10/10 – „Shinzou wo Sasageyo!“ Jak jen začít… Tohle je anime, na které by se měl podívat opravdu každý. I ten, kdo nikdy anime nedal šanci a od kterého se anime zdá „edgy“ nebo „streštné“.
Attack on Titan (v originále Shingeki no Kyojin) je přesný opak. Propracovanost postav, světa a příběhu je neskutečná. Každý detail má své vysvětlení a cokoli, co zpočátku nedávalo smysl, postupně dostává jasnou logiku.
Seriál je plný zdrcujících a nečekaných zvratů, u kterých budete hodiny zírat na obrazovku a přemýšlet: „Co se právě stalo?“ Příběh o titánech versus lidech mě na začátku chytil hlavně proto, že jsem fanda zombie tématiky – a titáni mi přišli jako obrovští, lidsky vypadající zombíci.
Tohle anime není jen o akci – je to o emocích, přežití, morálce a odhodlání. Každá epizoda vás nutí přemýšlet a zároveň vás drží na hraně sedadla.

10/10Nemám slov, upřímně jsem jeden z těch lidí co z anime vidělo jen pár epizod pokémonů. Tudíž do AoT jsem šel pouze na základě žebříčků a pár doporučení. Očekávání jsem měl tedy od začátku nastavený níž a ani bych se popřípadě nedivil, že bych seriál nedokoukal.  To co mi ale bylo následně naservírováno, se nedá popsat jinak než slast, dlouho jsem nezažil abych cítil tak silné napojení na valnou většinu postav co se v průběhu objevila. Morálně šedý děj, který se ze začátku jeví dosti přímočaře, se nakonec vykreslí jako ohromně komplexní obrázek lidské nátury. Charaktery milujete, abyste je poté nenáviděly, ale ke konci je všechny se slzou v oku pochopíte. Tohle bude pro mě hodně dlouhá post-series deprese.

Tak jsem to konečně zkoukl (s přestávkami), po Zapisníku smrti a GiTS mé třetí anime série. Je to typické anime – teenageři jako hlavní hrdinové s dobře napsaným charakterovým vývojem, povrchově často melodramatické, ale pod povrchem často řešící hlubší filosofická či společenská témata. Japonci často svým anime charakterům dávají evropská jména a města mají evropskou architekturu. Na rozdíl od spousty jiných sérií má tato vzestupnou tendenci, tj nejhorší je začátek a první dvě série, a postupně to graduje a nabírá na obrátkách a vrcholí v 4 sezoně. Vlastně se dá říct, že ten seriál pořádně začne až v epizodě 56 (19. díl S03), protože teprve tady se pořádně dozvíme, co se nachází ve světě „tam venku“ a jaký je původ titánů. Mezi epizodami 10-20 jsem měl téměř chuť sledování ukončit, protože děj se hýbal minimálně, žádné tajemství světa se neodhalovala, a jen se pořád válčilo s titány a bylo to prokládáno melodramatickými dialogy a monology. Osobně si myslím, že by to mělo být zkráceno na polovinu, je tam zbytečně moc akce, melodramatu, flashbacků. Na druhou stranu když se člověk dostane na konec a podívá se na to jako celek, tak je to epické a promyšlené. Anglický dabing je příšerný, doporučuji originální japonštinu.SHRNUTÍ PŘÍBĚH (SPOILER): Lidstvo žije za obrovskými zdmi, protože venku existují Titáni, obří humanoidní monstra, která bezdůvodně požírají lidi. Hlavní hrdina Eren Yeager (spolu s Mikasou a Arminem) ztratí domov i rodinu kvůli jednomu útoku a přísahá, že vyhladí všechny Titány a dosáhne svobody pro svůj lid. Ale tohle je jen povrch. Skutečná podstata příběhu se odhaluje až později a je to příběh o tom, jak se lidstvo navzájem požírá v nekonečném kruhu nenávisti, pomsty a touhy po svobodě, přičemž nikdo není skutečně nevinný a nikdo nemůže vyhrát bez toho, aby se sám stal monstrem. Titáni vznikli, když se otrokyně Ymir Fritz spojila s prastarým parazitickým červem (inspirovaným pravěkým červem Hallucigenia), který jí dal sílu nekonečného těla a vytvořil dimenzi Paths, síť spojující všechny Eldiany, kde Ymir 2000 let otrocky formovala Titány, dokud nebyla osvobozena Mikasinou volbou.

ˇˇˇˇˇSPOILERˇˇˇˇŘíct o Attack on Titan, že je to jen další seriál, znamená nechápat, co se v tomhle příběhu skutečně stalo. Kdo ho neřadí na absolutní vrchol toho co kdy bylo vytvořeno, ten pravděpodobně nedával pozor, nebo mu unikla genialita příběhu, kterou Isajama vytvořil. Eren opravdu není šmejd, který se zničehonic rozhodl zničit svět. Celý tenhle osud si nastavil on sám už v momentě, kdy jako dítě převzal sílu Titána. Tehdy slíbil, že za každou cenu ochrání lidi, které miluje, a tohle slibování ho nakonec dovedlo až k vyhlazení 80 % lidstva. Když se Eren pohyboval v čase, nebylo to proto, aby si liboval v katastrofě, ale naopak, dělal všechno pro to, aby se jí vyhnul. Od chvíle, kdy políbil ruku Historii a spatřil budoucnost, sledujeme proměnu hrdiny v depresivní a beznadějnou postavu. Každý divák včetně mě si myslel že mu mrdlo, ale každá scéna která ukazuje nechutnost jeho charakteru, ať už šlo o řvaní na Hange, zmlácení Armina nebo nátlak na Mikasu, byl jen zoufalý pokus změnit osud kterej nastavil. Scéna kdy se v noční obloze omlouvá chlapci že ho nedokáže zachránit, ukazuje že po celé téhle cestě utrpení a deprese osud změnit nemůže, a přiznává si, že jinak to dopadnout nemůže.  Tohle je jenom zlomek toho co tahle perfektní show nabízí, mohl bych tady psát o tom že ke konci už se ztrácel v čase a místech a nevěděl kdy a kde se nachází, a dalších milion věcech, ale takové maličkosti které v seriálu nejsou naservírované divákovi pod nos, začnou vrtat hlavou až potom, co dokoukáte poslední díl a nebudete měsíce vědět co dál, protože v životě neuvidíte tak epický příběh. Tenhle seriál ve mě zanechal něco co už v životě neucítím, a jestli někdy ztratím pamět, doufám že znovu narazím na tuhle epickou záležitost.