Boku no Hero Academia (2016)

Anime ahh anime like nejvíc stereotypní anime snad co muzete sehnat vsechno je tu divne weebske a komunita stoji za holy kokot ale kdyz se na to podivate jinak tak pribeh je dokonalost postavy jsou vlastne docela ploche vetsina takovy to mam jednu vlastnost jakoze jsem zkurvenej perverzak ano divam se na twbw mineto nebo jsem shy asf, toto ale plati hlavne pro vazne vedlejsi postavy ty hlavni jsou vazne dobre napsane, fighty jsou bomba zaporaci skvely a hlavne me to vtahlo coz je snad ten nejdulezitejsi aspekt jestli u toho jsem jen na mobilu dropnu to nebo me to vtahne ma to svy mouchy ale ve finale nemuzu nez doporucit. 9/10

My Hero Academiabude navždy mít v mém srdci zvláštní místo. Bylo to jedno z mých prvních anime, které jsem navíc objevil v době, kdy mainstreamová díla o superhrdinech (primárně pak MCU) vrcholila. MHA pak nabízela trochu jiný pohled na fikční světy superhrdinů. A i po letech si zachovala svoji obdivuhodnou upřímnost a tematickou soudržnost. Vážné a emocionální momenty podrývá nemístným humorem spíše příležitostně a postavám dopřává náležitý vývoj prostor. Po většinu času si navíc seriál udržuje řemeslnou kvalitu, a to i přesto, že vycházel každý rok. Co by za tojinídali... S výjimkou skutečnosti, že Deku z těch čtyř doprovodných filmů by si seriálového Dekua namazal na chleba. Ale holt kino filmy operují s jinými rozpočty. I tak ale zvládá MHA mít kulervoucí hype momenty a skvělou akci, stejně jako upřímně dojemné a povzbudivé okamžiky. Více zde:My Hero Academia – konec i začátek éry hrdinů | Gaming Professors.

My Hero Academia bylo moje úplně první anime (když nepočítám nárazová televizní rána u pokémonů), díky kterému jsem se do tohoto žánru dostal. Nemůžu být vděčnější za to, jak důležitá je tahle série. Od začátku do konce všichni víme, o čem to je. "Tohle je příběh o tom, jak jsem se stal nejlepším hrdinou na světě". Zdánlivě obyčejná premisa o chlapci, který chce být hrdinou ve světě plném všemožných schopností. Bohužel on ale žádnou schopnost nemá a je tak jednoduchým terčem šikany. Ani to ale není dostatečný důvod se vzdát a přestat bojovat za svoje sny. A to je to hlavní, coKóhei Horikošinaprosto krásně vystihuje napříč celým příběhem. Nevzdávat se, a i přes všechny překážky pokračovat dál. První setkání s All Mightem je naprosto legendární a pokud vám váš největší vzor řekne, že můžete dosáhnout svých snů, znamená to neskutečné množství motivace. Obzvlášť když se na to nabalí obrovská koule loru a relativně skrytého příběhu něčeho mnohem většího na pozadí. Osudové spojení One For All a All For One je všudypřítomné a tvoří jádro celého příběhu. Samozřejmě se všechny informace nedozvíme hned na začátku, neboť reálné odhalování začne až kolem5. série. Následně se pak přidává víc a víc temnějších témat a není to jen o školním prostředí a hrdinství. Odhalují se motivace, promyšlené plány napříč celými generacemi a připravuje se velkolepý závěr. Díky tomu se tak příběh od relativně klidného hrdinského příběhu ze školy pro mladé talenty dostává do drsnějšího příběhu, který se vymkl kontrole. Destrukce měst, hromadné ztráty na životech a blížíce se konec světa tak jde odvrátit jen spojením naprosto všech dostupných zdrojů a postav. "Hrdina by se měl dokázat dostat z jakékoliv těžké situace". Tato věta definuje postup hlavní postavy, který kvůli neznámým schopnostem nemá skoro nic zadarmo. Ba naopak, každý jeho postup je zaplacen bolestí, krví, potem anebo drtivou porážkou. Moment, ve kterém tato myšlenka rezonuje, je první soubojDeku vs Muscular. Ten podtrhuje naprosto perfektně, jaký je vlastně hlavní hrdina. Ať je před ním sebevětší výzva, pro ochranu ostatních udělá své maximum i za cenu svého zdraví. Tato myšlenka se drží až do samého konce, kdy je nutné si přiznat, že vidět v každém jen to dobré funguje, ale hranice existuje. Některé situace a někteří lidé prostě nejdou zachránit. I přesto, že se jedná o souboj dobra a zla, kde je přímočaře definováno, kdo je ten dobrý a kdo je ten špatný, stále se tu pracuje s tím, že záporné postavy mají svůj pohled na věc a pokud je za jejich zničeným životem společnost, jde s jejich důvody lehce sympatizovat. Tím se dostávám k postavám, které (hned poAOT) mají jedno z největších zásahů, které jsem kdy viděl. Celá třída 1-A je představena a každá postava dostane svůj prostor. Každá postava je rozpoznatelná a má jiné charakterové vlastnosti. Většina z nich sice není pro celkový děj důležitá, ale jak se ukáže v několika momentech, všichni do jednoho jsou pro našeho zelenovlasého protagonistu důležití. V situaci, kdy přijde na nejhorší mu nabídnou pomocnou ruku a dodají mu sílu, důvěru a hlavně naději. Díky tomu pak vznikají naprosto skvělé situace, kdy někdo musí překročit svoje limity a spolu se školním motemPLUS ULTRAvytřít zrak jak svým nepřátelům, tak hlavně divákům. I přesto, že primárně sledujeme studenty a jejich zapojení do širšího hrdinského světa, prostor dostávají i ostatní služebně starší hrdinové, kteří mají na práci každodenní trable se zločinem a pomáháním civilistům. Organicky se tak může zapojit jak příběh Endeavora a Hawkse spolu s Paranormal Liberation Army Arcem a minulostí obou zmíněných. Nejde tak klasicky o pár hlavních postav a vedlejších výplní, všichni mají v příběhu svoje místo a svůj čas zazářit. Tím nejdůležitějším jsou dva vztahy hlavního hrdiny. Klíčovým je ten s All Mightem, díky kterému se celý jeho příběh dal do pohybu. Práce s tím, kdo je vlastně čí hrdina a že i obyčejný člověk, který nemá speciální schopnosti může být lepší a velkolepý člověk tento vztah doprovází pořád. Tím druhým důležitým vztahem je Deku-Bakugo. Dvě naprosto odlišné postavy, dva rivalové, dva přátelé, ale to hlavní, dva hrdinové, jejichž tvrdohlavost nezná meze. Byť to není na první pohled znát, Bakugo chce být stejně jako Deku nejlepším hrdinou. Vývoj obou postav a jejich vzájemný vztah je naprosto perfektně vybudován, poškozován a zase ucelován v něco, co předčilo má očekávání. Jejich společné scény, kdy si jdou po krku nebo naopak bojují bok po boku do posledního dechu přidávají na hloubce a celkovém emočním prokreslení. Na druhou stranu je zde Shoto Todoroki, který sice nemá tak důležité scény s vrstevníky, ale naopak jeho rodinné drama a temná historie otce přidává na morální šedosti celé společnosti a zároveň přináší mnoho případů sebeuvědomění, odpuštění a kompromisů. Vizuální stránka se za 9 let vycházení posouvala dopředu i dozadu. Po vydařených úvodních sériích sice přišlo lehké zklamání s kvalitami 5. a 6. série, ale poslední dvě zase nasadili laťku zpátky. Velkým plusem je samozřejmě OST, které naprosto trefně doplňuje všechny důležité scény. Nejdůležitější a nejlepší momenty pak doprovázíYou Say Run, které k sérii neodmyslitelně patří a pokaždé, když tato melodie začne hrát, je jasné, že se stane něco naprosto epického. Závěrečná válka a konfrontace dobra a zla tak měla šťávu, vysoké sázky, emoce, a hlavně neumírající naději. Díky tomu se pak úvodní hláška přetransformuje na "Tohle je příběh o tom, jak jsme se stali nejlepšími hrdiny na světě". Ve finále tak jde o jedno z nejlépe zpracovaných anime, které jsem viděl. Zásluhy na tom má i studio Bones, které dokázalo pravidelně vydávat celé ty dlouhé roky a nemuselo se pokaždé čekat jako třeba uJujutsu KaisenZároveň se k tomu musí připočíst všechny 4 filmy, které už oficiálně kanonicky doplňovaly některé série a jejich eventy. A na úplný závěr je tadyVigilantes, díky kterým se dozvídáme něco z minulosti postav, které v budoucím (námi již viděném) příběhu sehrají větší roli. My Hero Academia je tak krásný příkladem toho, jak správně udělat příběh, který se postupně rozvíjí a plynulým tempem dokáže udržet fanoušky a zároveň stále přinášet něco nového. Jde tak o jeden z mála projektů, který je příjemně dostupný a zajímavý jak pro ostřílené veterány, tak pro nováčky v anime žánru jako takovém. Go Beyond! Plus Ultra! 9.5/10

Boku se hodnotí špatně ať už z důvodů nestálých kvalit jednotlivých sérií od animace až po děj. Obecně se jedná o velmi oblíbený shonen který je asi i dobrý start do nové generace klasických shonenů, ale zároveň vám doporučuji vynechat celou sérii se školním festivalem... je tak nudná že už ani nevím její pořadí. Obecně mi manga příjde jako lepší

Ze začátku jsem si říkala, že je to šílená ujeťárna a nechápala to vysoké hodnocení. Pak jsem ale první serii zhltla a hodnotím taktéž. Je to plné nadsázky i sebeparodií, ale i vážných a hlubších témat, což z celého seriálu dělá krásně vyváženou záležitost. Dokonce se i oblíbené charaktery nakonec vylouply, což mi ze začátku přišlo až nemožné. 
PS: Shigaraki je fakt zástupcem typického creepy pojetí, které dokážou jen Japonci.