Death Note - Zápisník smrti (2006)

Ta in-your-face filosofie a přepjatost anime je stejně strašně cool. Silný námět a hodně machrování všemi směry - nic víc asi nepotřebuju, aby mě to chytlo. Na Death Note je navíc fascinující ten procedurální fetiš, který ho prostupuje. Prvních 17 dílů je geniálních, pak jde úroveň rapidně dolů. Můj plný počet tedy patří tomuto segmentu.

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu"vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná."Grrr.

Geniální první polovinu seriálu ničí zbytečně moc zvratů a nové postavy, které na sebe strhávají tolik pozornosti, že na mého Ryuka nezbyl prostor :o( To tvůrcům neodpustím. I když pro toto zklamání dávám jen průměrné hodnocení, za poslední dobu je to můj nejoblíbenější seriál a ten mi otevřel cestu k anime. Death note patří mezi nejlepší detektivky a nejlépe komplikovaný příběhy (hlavně tedy ta první polovina), které znám. Osobně jsem sympatizovala s Kirou, i když za jeho nazývání se Bohem, jsem si přála vlastní Zápisník smrti :o) L mě stále přiváděl chutě na sladké (a to ho normálně nemusím) a jeho dedukci jsem obdivovala, ale Ryuk byl stejně nejlepší. Chichotající se Anděl smrti s vysokou závislostí na jablíčkách si mě získal hned!! Brzy mě jistě čeká opáčko :o) PS: Proč v tom hraném filmu není Light tak hezký, jako byl kreslený?

Fascinující výlet do světa nelítostných soubojů, kde se ke střelným zbraním uchylují jen ti nevyvolení, každé napsané jméno na malý útržek papíru může znamenat klíčový zlom a anarchie se až neuvěřitelně těsně dotýká absolutismu. Death Note ale fascinuje hlavně hmatatelnou atmosférou strachu z Kiry a s tím souvisejícího respektu z obou hlavních protivníků. Ale právě jejich genialita je jediným zádrhelem. Stíhat sledovat počet zápisníků, Shinigami, Kirů nebo promyšlených dlouhodobých plánů je někdy opravdu velká dřina a občas jsem se přistihl, jak už bezradně čekám na nějakou vysvětlovačku. Jinak je ale tento vyšperkovaný thriller jedinečným anime, po kterém už zápisníky v černých deskách nikdy nebudou stejné.

*Spoiler*Začátek? Paráda. Light i "Šimigami" jsou fajn. A co teprve L? Naprosto dokonalá postava, kterou jsem si ihned oblíbila. Jenomže Light náhle začal ztrácet mé sympatie, což završila smrt L. Bez něj už to pro mě bylo prázdné. Nudné. Konec seriálu má gradovat, ne upadat. Ale jinak jsou to samozřejmě lepší 3* :-)