Haikjú!! (2014)

Haikyuu!!je mýmnejoblíběnejším SPORTOVNÍM animea k jeho dokonalosti mi stačí říct pouze pár slov.Postavy, realističnost, motivace,přátelstvía hlavněVOLEJBAL. Volejbal jsem hrál 9 let a jedná se o můjnejoblíbenější sportvůbec, proto když jsem viděl takPERFEKTNĚ vyzobrazené hry,taktiky,respekt k ostatním týmům a spolupráci mezi hráči, hned jsem věděl, že tohle bude srdcovka a také, že se tou srdcovkou stala. Opravdu špetce seriálům se povede to coHaikyuu!!a to je si zamilovat všechny ale myslím tím všechny postavy, ať už se jedná o hráče, který našemu týmu tropí zlo, trenéra protějšího týmu nebo setru jednoho z hráčů. AutorHaruiči Furudatemá talent, který by mnozí záviděli a pouze díky němu, to tak funguje, to, že si lidi stěžují na úpadek animace po třetí sérii, mě vůbec nezajímal, jelikož to nesleduju kvůli animaci ale kvůli postavám a to je to, coHaikyuu!!dělá takvýjimečným.10/10

Nejlepší sportovní anime této doby. Samozřejmě se Haikyuu pyšní kvalitní mangou, všichni ovšem ví, že kvalitní předloha nezaručuje kvalitní anime. Zde jsme však mile překvapeni. Tento volejbalový zážitek začíná jako příjemné představení týmového sportu a trochu nešťastného Hinaty, který se snaží i přes svou podprůměrnou výšku v tomto sportu prorazit. Jenže k tomu potřebuje se nejdřív aspoň do pořádného týmu dostat. A odtud už je to jenom větší a větší sranda. Nejde si nezamilovat jak Hinatu, tak celý tým a nejen je. Týmy ze všech škol mají své momenty, kterými si vás omotají kolem prstu. Hořkosladká pravda je, že po každém zápasu budete cítit nejen radost pro vítěze, ale lítost vůči poraženým, protože Haikyuu vyniká v ukazování příběhu očima obou stran, třebaže tam jsou dané týmy jen na moment.

Táto anime séria je určená primárne pre milovníkov volejbalu a tí si určite prídu na svoje, lebo to má všetko, čo im to dá. Vypäté zápasy, návaly emócií, detailné zobrazenie rozmýšľania a pocitov jednotlivých postáv a pekne zobrazený vzostup stredoškolského tímu až ku hviezdam. Nám ostatným to síce jemne pohladí dušičku, ale nič závratné od toho nečakajte. Nájde sa tu pár zábavných momentov, ktoré tento seriál robia niečím iným, ale stále je to japonské animé, na ktoré si proste človek musí zvyknúť aj vzhľadom na náturu Japoncov ako takých. 65 %

Športové anime pre dospievajúcich. Po zhliadnutí 4-roch sezón a nejakých tých OVA, musím priznať ide o dobre zvládnuté anime. Príbeh je podobný bitkárskym nekonečným šónenom a repetitívnosť je veľká. Množstvom postáv sa tento problém trochu kompenzuje. Ako vždy sú postavy sympatické a aj tie nesympatické sú dobráci. Samozrejme sa rozdávajú životné múdra. Animácia vie gradovať a neskĺza do gýču. Hlavná postava je síce posadnutá volejbalom až do mrku kosti, ale vie veľakrát situáciu odľahčiť.

Tak i po těch 85 epizodách mám volejbal pořád tak nějak rád, byť jsem ho od základky nehrál. Na neprofesionální úrovni totiž nejde o až tak fyzicky náročný sport, což chcípákovi, jako jsem já, naprosto vyhovovalo. V každém případě však dám vždy přednost sledování daného výkonu na obrazovce, ideálně formou fikčního příběhu. PříběhHaikyuu!!pro mne ovšem nebyl jen o boji volejbalových týmů, ale i o mém vnitřním boji preferencí. Být či nebýt? Levice nebo pravice? Levačkou nebo pravačkou? Řízek nebo smažák? Kečup nebo hořčice? Marvel nebo DC? To jsou ty nejpalčivější životní otázky, a nyní k nim přibyla iHaikyuu!!neboKuroko no Basket? A i když toto srovnání není úplně fér, nakonec se ukázalo docela produktivním, protože odlišnosti vyniknou více po uvážení všech podobností. A že se jich najde skutečně celá řada: obojí jsou sportovní anime o přátelství a týmovém duchu; obojí animovalo studio Production I.G; obojí stojí především na ústřední dvojici protikladných (a navzájem se doplňujících) hrdinů; v obojím figuruje pohledná manažerka klubu, na kterou má crush několik postav; oboje obsahuje unikátně stylizované animační sekvence… AleHaikyuuse výrazně odlišuje v tom skutečně důležitém: celkovém vyznění, auře a myšlence. ZatímcoKurokosází na čistý hype, energickou hudbu a “superschopnosti”,Haiykuuse drží při zemi, sportovní výkony ponechává z většiny realistické a nejsilnějším okamžikem není chvíle, kdy někdo udeří neuvěřitelně silně míč či když dojde k bleskurychlé vítězné výměně mezi spoluhráči, ale moment, kdy naopak všechno zpomalí a postavy i divák vydechnou úlevou. To sice funguje skvěle, jenže se zároveň jedná o dvousečnou zbraň. Tempo je mnohdy v podstatě pomalé a velmi velké množství epizod se věnuje tréninku, což sice činí progress a zlepšování dovedností postav výrazně hmatatelnějšími, ale zkrátka to trvá, než se začne něco pořádně dít. Další negativum pak už nemá svoji světlou stránku a vedlo k definitivní porážceHaiykuuv mé imaginární bitvě protiKuroko no Basket- s pouhými dvěma/třemi výjimkami (Nekoma a Aoba Johsai, Shiratorizawa tak napůl) jsem mezi týmem ústředních hrdinů a týmem jejich soupeřů při těch důležitých (ne tréninkových) zápasech necítil téměř žádnou rivalitu, žádný osobnější konflikt, zkrátka jakýkoliv jiný zápas než jen ten volejbalový. Proto bylo vKurokuvlastně ono geniální rozhodnutí dát všem pěti hlavním “záporákům” společnou minulost s hlavním hrdinou, takže boje na hřišti se staly také boji ideovými, šlo o to, přesvědčit protihráče o jejich nepravdě. VHaiykuuo něco takového úplně nejde, postavy vidí své protivníky poprvé v životě, kromě stylu hry je k nim nic neváže, takže je spousta zápasů taková prázdnější. To naštěstí nelze říci o postavách samotných. Těm hlavním je dopřán dostatek prostoru a skrze svůj charakterový vývoj se stávají sympatickými. Tak či onak, budu v menšině, a nakonec upřednostním pro potenciální rewatchKurokoa jeho živější pohyby kamery, hudbu i emoce.