Re: Zero kara hadžimeru isekai seikacu (2016)

Prvních, asi 10, dílů bylo moc fajn. Pak mě to přišlo extrémně nudné, opakující se a nedotažené. Do toho jsem ještě na konci první série vůbec nechápal, kde je ten bod, kdy se "nastaví smyčka". A jako bonus, hrdina má zřejmě schizofrenii, protože se totálně změní ze dne na den. Chápu, že tam měl být "aha" moment, ale i tak mě to přišlo dost přitažené za vlasy, že se hrdina změní jak mávnutím proutku. O tom, že se v seriálu víc brečí a mluví, než něco děje snad ani mluvit nebudu. Dávám jednu hvězdu za první půlku série. Víc jak první sérii nezvládnu. Škoda, super nápad s časovou smyčkou

FUCK THIS SHIT, I'M OUT!Jestli tady někdo psal, že si vytrhá vlasy, tak já myslel, že si urvu hlavu. Naprosté zklamání. Nevím ani, kde začít… druhý díl mě navnadil svým konceptem… a pak už to šlo vlastně jen a jen z kopce.
První půlku první série čumím na týpka, co balí holku v nějakým zámku s uklízečkama… okey, bylo to funny, čekal jsem, že se to ještě nějak rozvine. Dabing Roswaala byl fantastickej, strašně jsem se smál tomu hlasu. Animace je taky fajn, prostředí pěkné a design postav taky – ty oblečky atd. – chválím.
Teď ten zbytek… od dvanáctého dílu mě ten seriál začal vyloženě srát, protože se tam nic… doslova NIC nedělo. Více jak polovina dílů první série je o tom, že doslova stojí a melou sračky.
Subaru, hlavní postava, mě od druhé půlky první série neuvěřitelně zklamal… prvních 12 dílů balí Emilii a druhou půlku jenom řve a brečí… KRISTOVY RÁNY. Vedlejší postavy mě už netankovaly a příběh jak kdyby se ubíral nikam.
Záporačka (která jediná mě uchvátila) byla jen na začátku, pak šla do piči a už se ve zbytku série vůbec neukázala. Od druhé půlky první série se objeví nějakej extrémní šášula, kterej je spíš goofy af, než aby ve mně vyvolal nějaký strach, nebo aspoň zájem znát jeho lore. Na konci první série se vlastně bojuje s nějakou tupou velrybou, která vydávala zvuky jak já, když jsem na tenhle počin koukal.
Za celou tu první sérii se vlastně stalo úplný hovno… pět akcí, jinak stojí a melou.
Koncept alá časová smyčka – to byla ta věc, která mě navnadila, ale reálně to v dalších dílech nedává absolutně žádný smysl. Jako kde se určuje ten checkpoint toho respawnu? Přišlo mi, že scénáristi si to tam házeli, kdykoliv se jim to hodilo, a to mě taky nehorázně sralo.
Když to celých těch 25 urputných dílů shrnu dohromady, tak jsem půlku té první série byl fakt vytočenej – a kvůli tomuhle dávám prostě odpad… nezájem.

Čas tu přidat recenzi na mého favorita. Re:Zero je takové nenápadné anime, které se na začátku tvářilo strašně průměrně a že to de facto pojede po stylu klasických vizuálních novel a bude založené na ne moc pevných základech. Musím říct, že ale už po pár dílech tohle anime hodně překvapilo. Dá docela práci narazit na anime, které má tak dobře propracovaný příběh a zároveň se snaží i o nějaký fan servis, který je nenásilný a vlastně i zábavný. Hlavní předností tohohle anime je, že se snaží prorazit v isekai způsobem, který by člověk čekal už někdy třeba tak v roce 2010, jenže do první série tu nic podobného nebylo. Postavy jsou až nad očekávání skvěle napsané a příběh taktéž. Subaru v roli hlavního hrdiny zde prožívá nějaký svůj character development z ufňukánka, co by nejradši vždy vše vzdal až po člověka, který získává nějaké své zásady, hranice a uvědomění si vlastních schopností. Do toho mu je přidána schopnost vracet čas, kterou tam několikrát rozporuje a díky tomu anime chytá i decentní psychologický aspekt na několika úrovních. Hlavní nějaký romantic plot mezi ním, Emiliou a Rem je tak dobře napsaný, že člověk z toho nemá chuť vrhnout, není to ani zbytečně přecukrované ani abnormálně iracionální, je to prostě perfektně napsané do světa, který tam je budován. Svět sám o sobě je neskutečně živý a díky tomu má člověk pocit, že se děje i něco mimo a ne jen to, co má zrovna na obrazovce. Postavy nejsou napsané odfláknutě a stylem "něco jsi udělal, odpustím ti za 5 sekund", ale každá důležitější postava tam má ve skutečnosti docela propracovaný background, který se poodkrývá každým dílem, což je taky něco, co se moc často u isekai nestává. Celý fantasy svět a příběh s úžasnými postavami a dobrými a kvalitními linkami doplňuje ještě hudba, která tam perfektně pasuje a člověk si občas protočí i díky hudbě a příběhu kolečko emocí. Fakticky se mi vážně hodně dlouho nestalo, že bych neměl anime co vytknout a tohle si jednoduše tu nálepku zaslouží. Od začátku to je velké překvapení a každou sérii jsem zatím hodnotil 10/10, což je vlastně jediné anime takového druhu na mém listu. Na to, jak dokážu být pes na chyby ve fantasy a speciálně isekai, tady prostě jsem nenašel nic, na co bych si mohl stěžovat, co by mě podráždilo nebo mi jen nějak vadilo. Kousky jako tenhle jednoduše dokazují, že isekai má svoji cenu, pokud je propracovaný a udělaný pořádně.10/10

“You don’t get it, A million sorry’s is not equal to one thank you.”Po mojej najnovšej srdcovke,Sword Art Online, som dal šancu ďalšiemu, príbuzne veľmi blízkemu anime skvostu zo žánru isekai, a tým je Re:Zero kara hajimeru isekai seikatsu, čo je tak trochu zvláštny prípad prenesenia hrdinu do fantasy prostredia a to hneď z niekoľkých kruciálnych dôvodov. Aj keď toto anime spĺňa väčšinu atribútov moderných isekaiov, tak predsa len sa nedá o ňom hovoriť ako o stereotype, či dokonca o exemplárnom príklade. Tá skutočná krása Re:ゼロ tkvie práve v tom, ako sofistikovane prekrúca zažité trópy, klišé a pravidlá isekai žánru, a nielen to, ale i fantasy žánru vo všeobecnosti. Re:Zero sa v ledačom vymyká bežným štandardom a búra zaužívané konvencie. V jednoduchosti by sa síce dalo tvrdiť, že Re:Zero obsahuje základné proporcie, ktoré definujú žáner isekai ako taký, nakoľko seriál pojednáva o hlavnom hrdinovi, ktorý je k tomu všetkému ešte zarytý a vášnivý otaku, čo ide ruka v ruke s tým, že je veľmi dobre oboznámený z fantasy konvenciami a hernými mechanikami; a ako znamenie z čista jasna bol z moci "osudu" prenesený/povolaný do fantasktného sveta, ktorý navždycky pozmenil jeho stereotypný a nudný život. Magický svet, v ktorom sa náš protagonista Subaru ocitol, odpovedá typickým stredovekým reáliám, je plný rytierskych ideálov, vznešených dám, neľudí antropomorfného vzhľadu i nadprirodzených bytostí... neustále sa tu vedú boje a za každým rohom na vás čaká kdejaké dobrodružstvo... aspoň takto nejak si onen svet Natsuki Subaru v svojich predstavách idealizuje. Prvý dojem býva však často klamlivý a až časom sa vykryštalizuje tá pravá povaha a nátura reality. Ako sa neskôr aj ukáže, vo skutočnosti vôbec nejde až o takúto romantizovanú verziu stredoveku, právom sa hovorí o tejto ére z dejín ľudstva ako o období temna. Aj Re:ゼロ po relatívne krátkej chvíli výrazne potemnie a drasticky pritvrdí, a čoskoro všetko to domnelé pozlátko a prvotné nadšenie uvädne ako ruža, ktorú ste nechali vo váze bez vody. Veľmi rýchlo dá seriál najavo, čím (ne)chce byť... nič v tomto svete nie je také, ako sa zprvopočiatku mohlo javiť a za relatívne krátku dobu dá hrdinovi (i samotnému divákovi) pocítiť tú nepríjemnú a trpkú pachuť bezmocnosti, kedy sa pomaly každá chvíľa strávená v tomto fantasktnom prostredí mení na zmar a utrpenie. Tento svet vážne nedáva hlavnej postave nič zadarmo, nie je to vôbec tak, že mu všetko pristane popod nos. Subaru ani zďaleka nie je žiadny overpowered charakter, ako napr. Kirito zoSAO(aj keď to nerád priznávam, je to tak). A takisto ani nedisponuje nejakou super-úžasnou schopnosťou. Jediné, na čo sa reálne zmôže, je dookola sa opakujúce umieranie. Áno, Subaru oplýva dosť neobvyklou schopnosťou, ktorá mu umožňuje po okúsení smrti opätovne vstať z mŕtvych, ale iba za veľmi striktných a špecifických podmienok. Totižto po skonaní môže použiť takpovediac smrteľný reštart, ktorý ho síce vzkriesi, avšak na úkor toho, že sa presunie späť v čase... do budu v čase a na miesto, ktoré si sám nemôže určiť. V podstate sa jedná o neustále sa opakujúcu časovú smyčku, akýsi cyklus - večný kolobeh života a smrti. A sled takýchto po sebe idúcich tragických udalostí, kedy hrdina nielen sám pociťuje neblahé následky smrteľných zranení, ale takisto sleduje aj ako jeho blízky zomierajú pred jeho očami, pričom sám tomu nie je schopný nijak zabrániť ani predísť, určite zanechá trvalú stopu na duši a mentálnom zdraví. Táto bezprostredná skúsenosť so smrťou psychologicky veľmi realisticky nalomí charakter Natsukiho Subaru, všetko sa to rad-radom začne odrážať na jeho psychike, až kým napokon nedôjde k úplnému rozkladu ľudskej osoby - k psychickej vyčerpanosti, preťaženiu a následnému zrúteniu. Každý človek má svoje limity, nevynímajúc nášho ústredného hrdinu, ktorý sa doslova topí v zúfalstve a beznádeji, a v konečnom dôsledku však nikto nemôže Subaruovi zazlievať, že sa pod všetkým tým vyvíjaným tlakom nakoniec vzdá, akceptuje prehru a párkrát i dokonca úplne rezignuje a zanevrie na svet. Toto anime vskutku kladie dôraz na tú psychologickú sféru a zároveň na jednú z kľúčových otázok tejto vednej disciplíny -"ako vrátiť človeka späť do života ?"- ktorú k tomu ešte vzhľadom na okolnosti prevzalo viac než doslovne. No a pomaly, ale isto sa dostávam k tomu, čo chcem vlastne týmto všetkým povedať. Keď sa vrátim späť k mojej načrtnutej myšlienke z úvodu - hoci tu boli predpoklady na to, aby vzniklo ďalšie (tuctové) isekai anime, tak vo výsledku išlo iba o ilúziu, ktorá sa s príchodom jednotlivých epizód veľmi rýchlo rozplynula. Totižto miesto toho tu máme odvážny, výrazne iný a nekonvenčný, a popritom znateľne temný anime počin, ktorý sa vyžíva v tragédiách a ubíjaniu hlavného hrdinu k smrti. Každopádne, aby toto dielo nevyznelo úplne depresívne, tak aj tu treba mať na zreteli že našťastie neexistuje nič také ako absolútne tma či temnota, ide iba o absenciu svetla, a tých svetelných lúčov je v tomto anime chvalabohu viac než len dosť. Totiž aj pri ocitnutí sa tvárou v tvár smrti sa nájde niečo krásne - vôľa žiť a ďalej bojovať, skúsiť to ešte raz odznova... od nuly, vzoprieť sa nepriazni osudu, sebaprekonávanie sa,... ozaj také pomyselné svetlo na konci tunela; a to bez ohľadu na to, o ako veľmi temnú fantasy záležitosť, s prihliadnutím na tú všetku preliatu krv, vnútornosti, mieru násilie, všemožné spôsoby umierania a skľučujúce momenty, ide. V konečnom dôsledku opakované prežívanie tých samých situácií vedie Subarua k sebareflexii a priznaniu si vlastných chýb. Uvedomí si, že všetko robil z čisto sebeckých dôvodov, a ako sa jeho pýcha zráža s realitou, tak to nakoniec celé vyústi do vzniku podobizne jediného nepriateľa, na ktorom skutočne záleží - do Subaruovich osobných démonov zahŕňajúc veľké ego, prílišnú namyslenosť, samoľúbosť, zaslepenosť a povrchnosť. Charakterový vývoj tejto postavy sa mi z týchto dôvodov zdal naprosto uveriteľný a prirodzený. Ďalším elementom, ktorý vnáša do deja pozitívny vibe a svieži nádych, je práve tá skutočnosť, že sa v princípe jedná o žánrovú dekonštrukciu, vďaka čomu má seriál tendenciu zabiehať do komediálnych vôd a zhadzovať, či parodovať určité fantasy/isekei klišé. Na druhú stranu, pokiaľ s istotou neviete povedať, čo na vás majú tvorcovia prichystané ďalej a zámerne pracujú s diváckymi očakávaniami, tak sa im konieckoncov podarilo vykonštruovať prekvapivo veľmi dobre fungujúcu thrillerovú rovinu príbehu obsahujúc hromadu zvratov a zarážajúcich momentov. No a ešte tu máme posledný aspekt, mne osobne najmilší, ktorý prevažne udával smer celej tejto show - romantika. Podobne ako v prípade Sword Artu, tak aj u Re:Zero počúvam, že seriál nenaplnil svoj potenciál tým, že zabil svoju premisu romantickou dejovou linkou. Ja patrím k tej hŕstke osôb, ktoré nemali žiadne námietky proti tomu, že Sword Art Online miesto toho, aby naplno rozvinulo videoherné motívy, nakoniec zbehlo do romantiky; a rovnaký postoj zastávam aj v prípade Re:Zero. Obzvlášť v prvej polovici prvej série sa tento zaujímavý koncept, čiže manipulácia a hrátky s časom, v prvom rade využíva na dosiahnutie Subaruovich osobných a celkom aj sebeckých cieľov, čo sa jeho záujmu o Emiliu týka, kedy na ňu skúša všelijaké baliace techniky. A ja som si tieto nežne romantické scénky neskutočne vychutnával, boli mimoriadne osviežujúce, pohodové i zábavné. A čo viac, emocionálne som bol do nich neuveriteľne zainteresovaný, nespočetnekrát som sa pri nich smial i plakal, naprosto som sa dokázal vžiť do jednotlivých situácií. Emócie fungujú na výbornú predovšetkým kvôli sympatickým postavám, v rámci ktorých mi najviac prirástli k srdcu asi jedny z najviac kawaii a roztomilučkých dievčeniec, aké anime priemysel kedy vyprodukoval - samozrejme nehovorím o nikom inom než o Rem a Emilii, pričom Rem je určite pre mnohých tou vysnenou waifu :D. Keby som si ja musel vybrať, či chcem patriť do#TeamEmiliaalebo#TeamRem, tak odpoviem protiotázkou, vážne si musím vybrať? Každá má v sebe niečo iné, čo vzhliadam nielen za neodolateľne rozkošné, ale i za charakterovo silné a výrazné. Inak však sú obe tieto ženské postavy veľmi podobné v svojich charakteristikách, keďže o obidvoch sa dá povedať, že sú zvnútra rozpoltené a zakomplexované (Emilia musí každodenne čeliť pocitu menejcennosti privedení jej okolím, ktoré ju neznáša za jej polelfí pôvod; a Rem zase trpí sesterským komplexom, ktorý vznikol pocitom viny a prináša so sebou len sebaľútosť). Ale aj Ram, spolu s jej cynizmom a sarkastickým vyjadrovaním, mám rád. To isté snáď platí pre každú jednú postavu v tomto seriály, každú som svojim spôsobom obľúbil, hoc niekedy mi trošku dlhšie trvalo... každopádne práca s postavami je na ozaj vysokej úrovni, čo je rozhodujúcim faktorom, pri získavaní našich sympatií.Najobľúbenejšie postavy:Emilia,Rem,Echidna,Ram,Beatrice,Natsuki Subaru,Satella,Pandora,Otto Suwen,Julius Euclius,Roswaal L. Mathers,Garfiel TinselNajobľúbejšie arcy:1.The Everlasting Contract- Season 2 Part 2, 2.The Everlasting Contract- Season 2 Part 1, 3.The Tumultuous Week, 4.The Return to the Capital City, 5.The Chaotic First Day(toto poradie berte prosím vás s veľkou rezervou, všetky arcy do jedného sú svojou kvalitou naprosto konzistentné, čo mi príliš neuľahčilo celkový výber)TOP openingy:1.Realize, 2.Redo, 3.Long shot, 4.Paradisus-ParadoxumTOP endingy:1.STYX HELIX, 2.Believe in you, 3.Memento, 4.Stay AliveBest Song(s):Wishing,What you don't know,Door,Yuki no Hate ni Kimi no na wo, (opäť ťažký výber, takže som celkom rád, že sa mi  podarilo zoznam skrátiť "len" na 4)

"Who.. is Rem?".... Ach, kéž by jsme nežili ve světě, kde se lidé radši dívají na průměrné počiny jako třeba AoT a přehlížejí masterpiece záležitosti, kterým je například, právě Re:Zero. Už první epizoda, která má něco málo pod 50 minut, mě naprosto vtáhla a uteklo to vlastně rychleji, než když se divám na 20 minutové epizody, u jiných anime. Na první pohled sem si myslel, že se jedná o další klasické anime, kde si chlapec z jiného světa ochočí harém holek, jako by to byli domácí zvířata (Ano KonoSuba, dívám se na tebe). Jenže sem nemohl být ve větším omylu.. Ústřední plot, který se točí kolem toho, že se hlavní hrdina po smrti vrací zpět časem, není žádnou novinkou, ale přes mé sympatie, právě k filmu Edge of Tomorrow, který má relativně stejnou premisu, jsem se rozhodl, že dám tomuto anime šanci. A mohu říct že toho absolutně nelituju, už hodně dlouho sem nezažil tak obrovskou horskou dráhu emocí a poté co sem sjel obě série za tři dny, v sobě ted cítím prázdnotu, kterou asi jen tak nezaplním. Časté cliffhangery na koncích epizod, vás přinutí, aby jste hltali jednu epizodu za druhou, jenže vám to nevadí, protože všechny charaktery jsou tak nádherně prokleslené, spolu s úžasnými dialogy, že vám připadá, jako by se jednalo o skutečné lidi. To je koneckonců asi největší síla tohoto anime, charaktery, jejich interakce a jejich tragické příběhy. Samostatně bych tu chtěl vyzdvihnout hlavní postavu tohoto anime, Subaru, jelikož se podle mě jedná o jednoho z nejlepších mc, kterého sem měl v kterémkoliv anime možnost vidět, jsem si vědom toho, že ho hodně lidí nenávidí, protože bývá "ubrečený", ale reálně, kdo by na tom byl v jeho situaci, mentálně dobře?. A samozřejmě nesmíme zapomínat na nejlepší holku, Rem. Hype na třetí sérii.95%