Neznámí hrdinové (2007)

Skvělý dokumentární cyklus, který připomíná, že i v Čechách žili a žijí hrdinové, kteří i za nejhorších chvil zachovali čest, svědomí a statečnost. Tento cyklus opravdu může dát lidem, hlavně mladým, naději v dobro a ty správné hodnoty v našem národě. Na hodinách základů společenských věd a dějepisu na středních školách by to mělo být pouštěno povinně.

Súhlasím s tahitovým komentárom. Ja osobne odporúčam svedectvo pani Márie Zahradníčkovej. Približuje ťažký osud rodiny Jana Zahradníčka, jedného z najvýznamnejších českých básnikov 20. storočia, ktorý bol v roku 1951 spolu s ďalšími kresťanskými intelektuálmi nespravodlivo odsúdený a väznený.http://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/210452801390015-neznami-hrdinove-pohnute-osudy/

Kvalitní televizní žurnalistika je žánr téměř vyhynulý, přesto jistou naději na přežití získává v tomto tematicky vyhraněném cyklu. Fakta, relevantní komentáře a informace, práce s archivními materiály. Zpracování případu Anny Letenské pokládám za vzorovou ukázku dokumentární objektivity. Tak by to mělo vypadat.

Když je člověk přímo v situaci, ve které se tito lidé objevovali, hrdina se nepochybně pozná. V těchto chvílích rozhodují jedinci. V historii jsou to potom už jen fakta. Tito lidé nevedli žádné velké války, nedobili žádné velké území, nejsou to "hrdinové" o kterých se bude vyučovat, ale svým hrdinstvím dopomohli lidem ve chvíli, kdy to bylo nejvíce potřeba. Dokument o člověku jménem Freddy Hirsch, je toho 100% příkladem. Člověk, který své hodnoty přizpůsobil tomu, kde se nacházel a dopomohl tím spoustě lidí, že mohou do dnes vůbec vzpomínat. Freddy Hirsch vedl dětský sbor a centrum pro děti v terezínském ghetu a následně v Osvětimi. Tragické a bezvýchodné okolnosti ho ovšem donutili k sebevraždě na místě, kde byla smrt součástí každodenního života. Vzít si i malý příklad z morální cti těchto lidí, je určitě jen a jen k dobru.

Kolik je kolem nás lidských osudů, které si zaslouží, abychom se o jejich životě dozvěděli. Slovo hrdina mi dneska zní spíše komediálně, neb hrdinu musí někdo ocenit, a lidská společnost toho zpravidla není schopná. Ale pokud se seznamuji s osudy jiných, tak potom s nimi prožívám jejich příběh jako by se stal mě, či já v něm byl, takže poprávu pak cítím, že jsem něco pro toho člověka udělal, tedy alespoň si vyslechl jeho příběh! A to není málo.