Věřím, že více světla potřeba nebude (2020)

Zajímavý dokument... Ale film Jan Palach je mnohem lepší.

Zdálo by se, že snad čin Jana Palacha byl zbytečný, avšak nebyl. Naopak. Každý rok výročí jeho smrti si lidé připomínali a vše vyvrcholilo nejdrsnějšími demonstracemi v roce 1989. A pokud si někdo myslí, že to byl listopad, tak tedy nebyl. Byl to právě tzv. Palachův týden v lednu, kdy se každý den scházeli v Praze na demonstraci tisíce lidí a režim proti nim krutě zasahoval. Mrzlo až praštělo, ale režim rozháněl lid vodními děly. Některé pochytal, naložil do autobusů a v době, kdy nebyly žádné mobilní telefony, je vysadil 20 km za Prahou, aby šli zpět v zimě a mrazu pěšky. Jiné pochytal a na policejních stanicích, především nechvalně proslulé Bartolomějské, jim dal nakládačku. Janův odkaz se naplnil po dvaceti letech ne najednou, ale postupně. Co se týká Rusáků, nebudu se rozepisovat, páč mi za to nestojí. Odkazuji na Karla Havlíčka Borovského, který je po své návštěvě Ruska zhodnotil tak výstižně, že není třeba co dodávat. Nejstrašlivější imperialistický národ na světě...(16.01.2025)

Nic. Doslova. Jan Palach dle mého není hrdina a zemřel zcela zbytečně. To je můj názor. Po jeho smrti se totiž nestalo nic. Ještě po J. Palachovi se upálil další Jan a to J. Zajíc. A stejně to s národem nehnulo. Další „pochodně“ navíc už nepřišly. Zajímavé je, že až smrt dalšího studenta v roce 1989, která se ale ve skutečnosti nikdy nestala, hnula s národem natolik, aby počala revoluce. Jenže ta byla dopředu připravená a celé to tak bylo divadlo. O Českých obyvatelích ale vypovídá fakt, že zatímco Janové Palach a Zajíc se usmrtili sami, údajného studenta měla zabít policie a tím pádem se dějiny sunuly kupředu. Já osobně vnímám jako hrdiny ty, kteří aktivně bojovali proti režimu, nebo stále ještě někde ve světě bojují. Upálení se, je sice možno vnímat jako symbol, ale jak se v tomto případě ukázalo, naprosto neúčinný. Ani církev, která mimochodem J. P. také vyznává jako hrdinu se nijak neangažovala. Dokument každopádně obsahuje mnohá svědectví a archivní materiály. Z tohoto pohledu jej lze hodnotit pozitivně, že je precizně zpracován, což u Olgy Sommerové bývá běžné.(26.01.2022)

Hluboce a překvapivě mě zasáhla legenda a idea k přestavbě domu rodiny Palachovi... a přátelství matek Palachové a Zajícové, epické drama plné bolesti... Jiné východisko není, než smířit se s krutou skutečností a utěšovat se tím, že jejich duše byly krásné, plné lásky a dobroty k druhým a že to není utajeno... Smutné je poslouchat sourozence Jana Zajíce, kteří ve své nesmiřitelnosti ( a pochopitelné bolesti) hledají pachatele smrti ve spolužácích a profesorech, vše pak podtrhují slovy, že jim nikdy neodpustí a defakto tím snižují čin svého bratra...(18.01.2020)

Jakékoliv připomenutí Palachova činu a jemu podobných není nikdy dost. Přesto je dobré při vzniku nového dokumentu, aby dokázal přinést nové poznatky a pohledy. Olga Sommerová je výsostnou dokumentaristkou a tak nepřekvapuje, že její nový dokument tyto aspekty má a nejen to. U dokumentů této režisérky je vždy patrná osobní zaujatost, kdy je zřejmé, že nepředkládá jen prostá fakta, ale jejich skladbou chce u diváka vyvolat zájem o téma a udržení jeho pozornosti. To se jí rozhodně podařilo i u tohoto dokumentu.(15.01.2020)