Dalui yeonin : bobogyungsim ryeo (2016)

Nevím, jestli tuhle recenzi vůbec chci psát. I po měsíci mám v sobě bouři, která se odmítá uklidnit. Tenhle seriál mě zasáhl stejně silně jakoViolet Evergarden, a to už je co říct. Oba příběhy mi pomačkaly srdce způsobem, který se nevyprchá. Když slyším soundtrack z Moon Lovers, okamžitě se mi vybaví zlomové scény, jako by se přehrávaly někde uvnitř mě.A nejsem si jistá,jestli ty dvě nosné závěrečné scény někdyzvládnu unést podruhé.Nevím, čí bolest mě zasáhla víc – jestli jeho, nebo její. Chci to vidět znovu. Ale až za čas. Až se ta bouře konečně unaví.

Top. Prežívala som ich príbehy, plne nedorozumení a prekazok,niekedy plakala s nimi. Aj som sa zasmiala. A ako vždy som bola naštvaná na chamtivcou , ktorý ostatným znepríjemňujú život, svojimi intrigami. Len aby získali moc a peniaze. V poslednom diely som chcela aby seriál mal pokračovanie. Herci boli úžasní😘

Moon lovers nebo Scarlet Heart je pro mě jako jeden jediný z korejských seriálů, co mě neuvěřitelně psychicky zasáhl. Tak dlouho emočně zničená jsem nebyla snad z žádného seriálu jako z tohoto. Nebudu se tu dlouho rozepisovat, ale příběh byl opravdu krásný, i když bohužel se smutným koncem. Spoiler: (Tak moc bych jim přála se setkat v reálném životě, aby to zakončení mělo větší naději.) Takhle si zkratka připravte zásobu kapesníků, pokud jste “cíťa” jako já😅. Co bych chtěla vyzdvihnout tak epickou scénu se záchranou na mostě. Nebo držící plášť v dešti. Aigoooo..aigoooo. Vím, ze Korejci moc druhé řady nedělají často, ale Panebože, prosím dejte tomu někdo pokračování!!!! Nějaké smysluplné a tajemné. Jsou ty čínské verze, ale o to fakt nestojím. Kdo by chtěl vidět jiné oči než Joon giho?

Zlomilo mě to. Ne hned. Pomalu. Po dílech. A pak už nebylo cesty zpět. Chemie neskutečná, emoce syrové, postavy... ach. Tohle není romantika pro slabé povahy. Tohle je citová poprava zabalená do krásného historického hávu. A ten OST? Bolí pokaždé, když ho slyším.
 
Nejsem v pohodě. A už asi nikdy nebudu.

Je to velmi smutný a tesklivý příběh, vlastně taková balada. Začíná to sice vesele a v prvních epizodách jsem se hodně nasmála, ale pak do příběhu začínají víc a víc prosakovat palácové intriky a realita těžkého života té doby. Ačkoliv má seriál spoustu svých chyb, jeho velkým hnacím motorem jsou výborné herecké výkony. Především Lee Joon-gi exceloval a právě díky němu jsem k Wong Soovi cítila nějaké sympatie. Jinak byla jeho postava velmi krutá a vlastně je mi záhadou, jak se do něj Hae Soo zamilovala. Jejich vztah mi přišel dost toxický, s tím jsem měla trochu problém. Wang So a jeho neustálé "jsi moje, patříš mi", pro mě teda moc romanticky neznělo. Ale jak říkám, herecké výkony jsou skvělé a OST taktéž, takže nakonec musím dát silné 4 hvězdičky, ačkoliv těch much bych na celém seriálu zvládla najít hodně.