Stranger Things (2016)

První série jasně ukázala, že tohle je námět, který bude mít komerční úspěch. V dalších sériích se postupem času přejde na vzorec, kde skupina dětí ví víc než kdokoliv jiný, jede si svojí sólo akci a složky státu jsou tam spíše kulisa, kterou scenáristé rádi někam uklidí, ať mají hlavní aktéři dost prostoru. Často jsou rozdělení do různých skupin. Každá z těchto skupin je někde jinde a má jiný úkol, aby seriál nebyl monotónní a ukazoval různé dějové linky, mezi kterými může přecházet. Často tam jde o život, ale i tak stíhají v klidnějších částech rozebírat své pocity, nebo pozadí různých vztahů, nikam se moc nespěchá, i když možná za chvíli zemřou. Celé je to ale udělané velmi dobře a na Netflixu je to jeden z nejlepších seriálů s obřím rozpočtem.

Tři série se jednalo o dílo pohybující se na vrcholu moderní televizní produkce a samozřejmě nejlepší počin z produkce Netflixu. Pak? Streamovací gigant se utopil ve vlastním egu a naservíroval utahané závěrečné série, kde se postupně vytrácí logika, z postav se stávají jen figurky a sympatie k nim jdou k dnu. Díl za dílem se vlajková loď více nořila do oceánu neschopnosti svých tvůrců. Teď leží na dně po boku náhrobků Sex Education a Peaky Blinders. Netflix se nejspíš nikdy neponaučí.

Reálný osmdesátky to samozřejmě nejsou, ale různé stylizačky do tehdejších filmových klišé fungují, dobře se uplatňují i zcela konkrétní odkazy. Počínaje druhou sérií (a skokově na začátku páté) se děje to, co téměř nutně téměř vždy: Původní příběh a jeho námět jsou nyní základnou pro další a další "dobrodružství", ústřední téma i charaktery hlavních postav se stávají rutinním východiskem dalších situací. Naštěstí to do tohoto módu nakonec nikdy úplně nezklouzne a (dospělý) divák čím dál víc chápe, že jde hlavně o řešení vztahů, vnitřních krizí a sebepřijetí. A (opět naštěstí) celé hrůzné tajemno zřejmě není přímou metaforou toho všeho, takže analogie si musí divák hledat, potažmo vytvářet sám. Pokud jde o závěr poslední série, nemohu hlásit jakékoli zklamání, je pěkný. Průběžně jsem ale pociťoval velkou frustraci z bezohlednosti, s jakou tvůrci nechávají zmizet některé postavy. Chybějící rozlučky s "Enzo" Dimitrijem nebo s Jonathanovým huličským kámošem jsou, podobně jako chybějící moment vzájemného coming out Robin s Vickie, nakonec jen kosmetickou vadou. Ale co Dustinova Suzie? Co dr. Owens, jehož jsme zapomněli přikurtovaného k topení v díře uprostřed pouště? Proč v závěru chybí Vickie? Postavy, které nepřežily, jsou na tom v tomto ohledu nakonec nejlépe. Ještěže aspoň můj oblíbenec pan Clark slaví v 5. sérii velký comeback. Trochu pozornosti by si ale zaloužil i otec Wheeler, který byl po celou dobu jediným prvkem stability a jistoty v celém Hawkinsu. Jednoznačně největším ideovým přešlapem je díl s bandou sebezavrženců kolem Kali. Vágně formulovaný program "zabíjíme ty, kteří nám ublížili" je opravdu hodně pitomý způsob podbízení se pubertální mentalitě cílových diváků. Samotná Kali se nakonec zřetelně ukáže jako sebedestruktivní temná stránka hlavní hrdinky. Nehodlám se zabývat tisíci drobných, ani desítkami závažných dějových neřešeností (typicky např. různé přeskoky těžko řešitelných situací, jako třeba s vládními ozbrojenými složkami, kdy nejde jen o to, jak z té situace ven), ani jak moc naivně se pracuje s vědeckými (červí díra etc. etc.), politickými (vládní síly rozdělené na bad guys a good guys) či mysteriózními motivy. Raději si všimnu hezkého, všemi sériemi prostupujícího jevu, totiž jak je celek hlavních postav vždy dějově rozdělen na několik skupinek, z nichž každá usiluje o dosažení nějakého dílčího cíle, čímž ale vlastně směřují k témuž. A to od stavu, kdy jednotlivé skupinky o sobě vlastně nevědí (1. série), až po koordinovaný, předem promyšlený postup, v němž má každý svůj stanovený úkol (finální akce 5. série). Ano, je to v seriálech normální postup, každá epizoda obvykle sleduje víc než jednu dílčí linii, ale jde o to, jak jsou jednotlivé linie propojeny, nebo jak na sebe vzájemně odkazují. Extrémní polohu takového rozdělení máme v sérii s výpravou na Kamčatku, ale i tady se nakonec vše spojí ve velkém finále, ukáže se, že celá tato zdánlivě slepá dějová větev byla nutná pro zdar celé věci (další prozatimní záchrany lidstva). Výtek by mohlo být opravdu hodně. Přesto jsem se při rodinném sledování se seriálem a jeho postavami sžil na první dobrou a vydrželo mi to až do konce. Z komentářů mých oblíbenců (jiné jsem až na výjimky nečetl) doporučuji bližší pozornosti, co píše JitkaCardova (3*), 3497299 na profilu 2. série (3*) a alternativní pokračování na profilu 1. série od Arbitera (5*).

1.serie: 5 hvězd.
Asi nejhororovější, nejtemnejsi a depresivní. Zároveň je zde nejvíce odkazů na E. T a nerdovske hlášky. Atmosféra 80.tek je skvělá. Obrácený svět je zahaleny tajemstvím, zaporak pěkně silný. Kladné postavy jsou hrdinové proti své vůli. Dětský svět je skvěle ztvarnen. 
2. a 3.serie: 4 hvězdy 
O poznání akčnější. Méně staví na atmosfere. Je primocarejsi. Víc bombasticka. Hlavní zaporak nemá takové kouzlo. Propojky světa kluci X holky jsou vtipné.
4.serie: 5 hvězd 
Vecna se povedl. Darth Vader tohoto seriálu. Zase stavíme více na atmosfere a hororu než na zběsile akci. 
5.serie: 4 hvězdy 
Odkazy na Alenku v říši divů jsem si užil. Vývoj Vecny taky. Hlavní hrdinové zde jsou už profíci a trochu se vytratilo jejich kouzlo a strach. Jdou víc do akce. Finální souboj super. Poslední hodina zbytečně pateticka a ubulená. 
Celkem: Parádní seriál pro retro nostalgické geeky. Miliony odkazů a easter eggů. Šablona každé série jede v podobném duchu. První dva díly atmosfericka pohoda, třetí, čtvrtý díl objevení zaporaka a strach, paty díl, šestý díl: první souboj se zaporakem. Totální prohra. Sedmý díl: příprava na závěrečnou bitvu. Osmý, devátý díl: závěrečná bitva, zaporaka poražen. Ale vlastně mi to nevadí. Prostředí i postavy jsem si zamiloval a rád jsem v tom světě.

Se seriálem jsem začal už při vydání třetí série a okamžitě jsem si ho zamiloval. Postupně jsem si vytvořil silný vztah k jednotlivým postavám, což vedlo k tomu, že jsem u poslední série jsem napjatě sledoval a často si přál, aby mé oblíbené postavy přežily.
Seriál jsem viděl několikrát – celkově zhruba devětkrát, ne-li vícekrát, vždy podle toho, kolik sérií bylo zrovna dostupných. Čekání mezi jednotlivými sériemi mi připadalo nekonečné, zvlášť když jsem byl zvědavý, jak bude příběh pokračovat.