Gwaenchana, sarangiya (2014)

Ide sice o starsi serial, ale namet a celkovy dej plati aj v sucasnosti.Kazdy zapasime s urcitymi problemami a prostredie psychiatrie zaujalo. Hlavni hrdinovia boli velmi sympaticki a prezivali svoje ulohy naozaj dobre. Jedine co mi vadilo boli ukričane postavy, ktore hučali a kricali az prilis, na to ze hrali psychiatrov. Hlavna hrdinka mi sem tam trosku prekazala, ze nevie alebo nechce vyjadrit svoje city a nikedy bola ozaj egoisticka a neprijemna. Taktiez neviem naco bol dobry ten rok cestovania, ked to nakoniec aj tak dopadlo tak, ako asi kazdy predpokladal. Ale v celku fajn serial s velmi peknou hudbou.

"You don't become the weaker one by loving more. You become the weaker one because you're not tolerant enough. Don't try to receive as much as you give. But rather give by loving someone and be grateful for that."Pôvodne som od tohto skvostu neočakával nič (SBS drámy moc "prekuknuté" nemám), ale teda, hodnotenie 80% na CSFD je celkom slušné, tak som si povedal, že to skúsim. A bolo to príjemné, milé, povznášajúce, uzdravujúce a neraz i bláznivé :o). Psychiatrické prostredie plné zvláštnych "podivínov" (čo sa dá povedať aj o hlavných hrdinoch) vytvorilo zaujímavú expozíciu pre hlbší príbeh o priznaní si pravdy a uzdravení, do ktorého nepochybne vstúpi aj - ako to už z názvu seriálu vyplýva - láska. Čo potešilo, bola zaujímavá chémia hlavných postáv (charizmatickýJoIn-Sunga najmä sympatickáGongHyo-jins odzbrojujúcim úsmevom ;o)), množstvo skvelých (a dobre napísaných) vedľajších postáv, kde ani jedna nebola zbytočne do počtu (potešila špeciálne dvojicaLee Kwang-sooaLee Sung-kyung) a tradične slušný soundtrack, v ktorom za všetky vyčnieval geniálny (NIE kórejský) songHero(určite si vypočujte ;)). Keby sa dajú dať pol hviezdičky, hodnotím 4,5; takto sa mi veľmi ťažko rozhoduje, či dať tomu full-ku alebo "len" slušné 4... Výsledok vidíte... A po prehodnotení sú to napokon 4*. Scenáristicky aj príbehovo je to veľmi slušné, ale nezasiahlo ma to až tak, aby som tomu hodil plných 5*."When the wind blows, let it come and go as it wants. When the yearning comes, let it come and go as it wants. Eventually the pain will come. It will stay for a while. It will stay and leave."

A odpad! jsem nedala jenom proto, že se cítím provinile, protože jsem skončila osmým dílem. Dál už to prostě nedám. Zatím nejhorší korejský počin, který jsem viděla a už nevím, co bych si musela pustit, aby to bylo ještě horší. Absolutně příšerná hlavní hrdinka, zlá, sobecká, protivná, trapná s tím nejblbějším problémem a nejidiotštějším zdůvodněním onoho problému, co kdy kdo vymyslel. Je psychiatr a je fakt paradox, že nejvíc by psychiatra potřebovala zrovna ona (takže o tohle šlo? Kdybych počkala ještě pár dílů, zjistila bych, že je to nějaká mytická korejská bytost, která svýma kecama ničí obyvatele Soulu po stovkách?). Nebo vymítače ďábla. Nebo jednu po čuni. Navíc Gong Hyo Jin vypadá mnohem mužněji než Jo In Sung (kvůli té masivní čelisti?). Tohle, že je ten racionální a vyzrálý příběh? To, že budu odkrývat tabuizovaná témata neznamená, že to bude stačit a že to bude dobrý. Při sledování jsem vyloženě úpěla, nadávala, byla zoufalá. Pořád jsem tam hledala tu skvělou chemii, ty úžasný myšlenkový pochody. Možná, že se to tam objevilo až po tom osmém díle, ale už nevidím důvod, proč bych to měla podstupovat. Vůbec nerozumím nadšeným komentářům a takhle šíleně vysokému hodnocení. Vedlejší postavy pro mě nebyly dostatečně zajímavé (čti: byly mi úplně ukradený), abych to sledovala dál aspoň kvůli nim a hudební doprovod sice byl slušný, ale pak tam stejně naklusala ta káča a všechno zkazila. Jestli byl záměr trpět spolu s postavami, tak to seriál splnil na výbornou, protože jsem skutečně trpěla. A dobře, možná jsem člověk, který ti na větu: mam depresi odpoví: fakt? Tak běž pryč a neotravuj mě, ale to taky neznamená, že jsem uvnitř mrtvá. Pro mě čistočistá srágora.

U žádné doramy jsem se nenasmála jako tady. Mám ráda syrový humor, i černý humor ocením. Lidskost i v nejednoduchých situacích byla cítit v každém díle. Jako bonus jsem dostala psychologický podtext děje, který mi byl velice blízký a příjemný. Dong-il Sung zastřešoval dospělost a vyzrálost, jeho charakter bych chtěla potkat i v reálném světe a troufám si tvrdit, že základ doramy stál právě na něm. Takhle přátelsky jsem se u seriálu nikdy necítila. Určitě se jsem neviděla poprvé a naposledy.

Originální, nápadité a do detailů promyšlené... Herci hrají perfektně a realisticky. Scénář taky nemá chybu, není zde moment, kdy bych se chytal za hlavu a říkal: Proč to dělá? Vše do sebe zapadá a působí opravdově. Děj není nijak natahovaný, vše má svůj důvod. Není postava, kterou bych si okamžitě neoblíbil, i když jedna přece jen vyčnívala nad ostatní...Hyo-jin Kongbyla prostě dokonalá. Zářila z ní taková pozitivní energie, že stačilo jen ji vidět a hned jsem se usmíval. O to víc jsem prožíval druhou polovinu seriálu (dál to rozebírat nebudu - kvůli spoilerům). Málem bych zapomněl na hudbu... Jen těžko byste hledali lépe vybrané písně a skladby, jako byly zde. Perfektně doplňovali jakoukoliv situaci a dotvářeli tak atmosféru, za kterou by se nemusel stydět kdejaký oscarový film. A ten konec... Lépe to zakončit snad ani nešlo. Nenašel jsem nic, co bych mohl seriálu vytknout a vlastně ani nic najít nechci... Jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy viděl.100%