Laibeu (2018)

Docela výjimečně jsem vsadila na seriál, ve kterém nehraje nikdo, o koho bych se nějak zvlášť zajímala. Něco, co se zpočátku tváří jako korejská verzePolicejní akademiese postupně (ani nevím, kdy k tomu došlo) rozvine v hluboký, citlivý a nesmírně sympatický seriál, kde se řeší případy, které jsou podle mě v korejské společnosti nejaktuálnější. Nemyslím si, že bych kdy viděla dojemnější film nebo seriál z policejního prostředí. Mám pocit, že jsem brečela prakticky pořád. Ať už šlo o manželskou krizi, pocity stárnoucího muže před důchodem, zanedbaný vztah otce a dcery, vyrovnávání se s nemocí, minulostí nebo vlastními chybami, překrásná vyznání nebo jen upřímné dialogy o životě či práci, nepřestávala jsem být unešená. A to, že nešlo jenom o milostné vztahy je na tom všem nejhezčí. Jestli jste měli ke korejským policistům kvůli všem těm komediím, kde jsou vyobrazováni jako neschopní bambulové averzi, tady o ni nejspíš přijdete. Pro mě bylo sledování proměny naivních nováčků v zodpovědné policisty naprosto jedinečným zážitkem. Postavy hodnotím jako jedny z nejreálnějších, co jsem z korejské produkce viděla. Nejednoznačně špatné či dobré, bez podsouvání, prostě opravdové. Hrozně ráda bych tady zase začala jmenovitě chválit jednoho herce za druhým, ale neudělám to. Ono je to tady jasný jako facka. 5*(07.07.2021)

Původně jsem myslela, že to bude komedie. Nicméně tento seriál není o nějakých nesmrtelných supermanech policistech, ale o běžných policistech se svými normálními problémy, nemocemi, rodinami, byrokratickou zátěží, úplatky atd. Hezky ukázáno, jak je práce v terénu podhodnocená nejen z hlediska veřejného mínění.(11.01.2021)