Hra o trůny (2011)

Tywin Lannister: Any man who must say, "I am the king" is no true king. tesať do kameňa. // Joffrey Baratheon: Everyone is mine to torment! You'd do well to remember that, you little monster. Tyrion Lannister: Oh, "monster". Perhaps you should speak to me more softly, then. Monsters are dangerous, and, just now, kings are dying like flies. kiežby.. mnohé segmenty prvých 6 sérií sa blížili temer až antickej dráme. a vďaka britskej hereckej garde je seriál v mnohom lepší, ako kniha. hlavne Charles Dance má charizmy na rozdávanie.

První seriál neepizodického typu, který jsem viděl a který u mě rozpoutal lásku k seriálům. Fantastický svět napsaný George R. R. Martinon, který se stal mým nejoblíbenějším fiktivním světem. Jsou tam vynikající: postavy, intriky, politické hry a zvraty které nečekáš. I přes nenaviděný konec který podle mě není tak hrozný jako většina lidí říká, je to nejlepší západní serial který jsem viděl.

Hra o trůny je rozhodně jeden ze seriálů všech dob. Pokud bych ho měl zhodnotit hodně jednoduše, řekl bych: Přečtěte si knížky. Protože popravdě nedopsaná Píseň ledu a ohně je stále lepší než ten konec co jsme dostali.  Každopádně z počátku hodně silné. Nejenom z počátku, prakticky dokud jsou knižní předlohy, seriál je mnohem více než koukatelný. Do toho bodu přebírá genialitu z Martinových knih ve všech podobách. Od promyšlených postav s krutými osudy, přes tajemný a temný svět Westerosu i Esossu až po úžasné zvraty a samotné dějové události. Nikdy nevíte kdo zemře příště a o to víc si každé postavy vážíte. Mám jediné dvě věci, které bych v tento moment vytkl. První z nich je vzhled některých kostýmů. A to specificky zbrojí, které začínají na 'Nic moc' a končí na 'Kompletní a naprostá ohavnost' (koukám na vás, zbroje zlatých plášťů). Oproti tomu jak byly popsány v knihách, tak v seriálu jsou zbroje většinou ošklivé, nerealistické a velmi levně vypadající. Druhá velká výtka je choreografie soubojů. Chápu, že realistický šerm je příliš rychlý a nedostatečně stylový na to, aby se dal na plátně použít. Ale taky bych čekal něco víc než jen neustálé cinkání meče o měč. Jsem si jistý, že to jde i lépe. Jakmile však došla knižní předloha, šlo to z kopce. Postavy se chovaly nelogicky a v rozporu s doposud vybudovanou osobností (viz. Varysova naprosto nelogická smrt). Jiné postavy se staly obětí lobotomie a omezily se na dvě neustále opakující se repliky za sérii (''You are my queen.'' - Jon Snow). A samozřejmě nesmí chybět blatantní plot armour a nekonzistence ve stanovených pravidlech světa. (Arya vs Night king je jeden příklad za všechny). Poslední série opravdu za moc nestála. Závěrem chci znovu apelovat na přečtení, nebo poslechnutí původního díla. Takový úžasný kus fikce by neměl být zastíněn zpackaným zakončením adaptace.

Mnoho postav, mnoho dějových linek, mnoho druhů lásky, Snad kromě Lady Stark si "užijete" všechny hlavní ženské postavy bez oblečení.  Sledováno všech osm sérií najednou a často se to neuvěřitelně táhlo. Po dokončení mohu prohlásit, že některé dějové linky úplně zbytečné. V průběhu seriálu sloužili jen k naplnění stopáže. Vůbec mne nebavily dějové linky Brana (tříoké vrány). Arya a její pobyt v Barvosu(?) je z celkového hlediska zbytečný.  Daenerys Targaryen  mne  v prvních sériích vůbec nebavila a zdržovala děj.  Bylo to pořád dokola a spíše taková agitka nové doby. Sansa postupem rostla a boj s Daenerys bych uvítal jako samostatný seriál. A pak tu byl John Sníh, klaďák seriálu. U něho mě nejvíce bavila část s Ygritte. Tyrion také postupem seriálu rostl a měnil se v oblíbence. Celkově musím říct, že jsem od tohoto kultovního seriálu čekal více. Chápu, že v seriálu, kdy lze měnit tváře, létat na dracích a posílat havrany kamkoli jak telegramy, nelze čekat nějakou logiku, Bohužel. Tak se tisíce mil urážejí mávnutím proutku. Chovají se prasata v území věčného sněhu. Lidé týdny nejedí. Končit by se mělo optimisticky: spoustu hezkých scén, nešetřilo se na komparzu a hodně exteriérů.

Scény s Charlesom Danceom patria medzi jedny z najlepších, proste krutoprísny patriarcha rodiny, ktorý vie čo chce a ako toho dosiahnut a nepodlieha zbytočným emóciam a ilúziam. Jednoducho Vladár. Johny Boy je taktiež dobrá postava, ktorá sa vyvynie z nie veľmi populárneho akože syna až do veľmi obľúbeného vodcu a skoro až kráľa. Aj keď mu to nakoniec vyfúkne ten vševediaci a vševidiaci kr*pel, ktorý by bez obetí a pomoci iných zvládol jedno veľké h*vno. Dragon-Mama má tiež fajn vývoj, kde je človek skoro až na jej strane, až pokiaľ jej úplne nej*bne z moci.