Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993)

Původní seriál působil pohádkověji, filmověji, stavěl na skvělých dialozích a každá postava tam měla své místo a byla naprosto věrohodná. Pokračování mělo úplně jinou atmosféru, místo orchestrální hudby laciná elektronická náhražka, překombinovaný děj, herci měli afektovanější projev, nové postavy mi nesedly a přišly mi samoúčelné. Nechci působit jako negativistický hater, své diváky si to určitě našlo, ale ano, je to o tom srovnávání a ta kvalita byla oproti první sérii skutečně někde jinde.

Jako velkej odpůrce naprostý většiny pohádek jsem si dal po 30ti letech obě Arabely celý znovu a kupodivu se mi to pořád moc líbilo. Ano, i tento až zbytečně kritizovaný sequel. Pořád mě fascinovaly všechny ty Fantomasovy vyfikundace, nápady, humor a většina herců. Ne už tak to, jak se tam brutálně kradlo (každej tam někoho o něco okradl a často hned několikrát) a i zjištění, že Rumburak si to kralování zaslouží a to proto, jak jsou často ostatní hrozně neschopní. Je to trochu jiný a už ne tolik o samotný Arabele, ale je to pořád zatraceně dobrá pohádka. Ta kritika je podle mě totálně mimo.

Klasika. České fantasy jak má být. Dříve než byl Zaklínač a Hery, na světě řádil Rumburak. Druhá série se mi do mysli zaryla více než ta pohádkovější první. Možná tím, že víc než fantasta mé srdce tluče pro sci-fi a kufřík Fantomase je můj vlhký sen. Příběh má několik epických vyvrcholení (třeba jak se Rumburak objeví před králem a hodí plášť po Roxaně a nechá se zajmnout za ďábelského smíchu), jen ten poslední díl měl vlastně závěry tři a nějak se mezi nimi nemohli tvůrci rozhodnout. Některé postavy přišly o své kouzlo - na Arabelu i Petra je jako na rodiče hodně smutný pohled a víc jim to slušelo jako milencům. Maruška s Honzou je lehce emancipovaná dvojice, ale lásku jim nakonec věřím. Z Xénie je z fúrie hodná tetička. Kouzelný prsten nemá takovou roli, ale to je vzhledem ke kufříku docela jedno. Největší charisma má samozřejmě Rumburak a docela sympaťák je i ten Pompo. Škoda Sováka a Brodského, kteří jsou po většinu seriálu jen loutky v rukou Rumburaka nebo Fantomase. Zhruba někde za půlkou to lehce ztrácí dech, nadechne se a pak ten konec mohl být promyšlenější. Osobně bych to klidně rozdělil na dvě série a nechal nás si užít o jeden závěr a dovršení příběhu navíc.

Hned na úvod se přiznám, že já jsem měl jako dospívající vždycky raději tuhle sérii než tu první. Rozdíl je naprosto patrný. Zatímco Arabela je pohádkově romantický a především silně komediální seriál, v pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek je jasně patrné, že jde spíše o sci-fi, ale o dost víc fantasy prvky. Druhá série je dramatičtější, napínavější, ale též víc dospělejší. Chybí jí pohádkovost, o romantice nemůže být řeč a bohužel ani o komedii. Faktem zůstává, že nápaditost se Václavu Vorlíčkovi a Miloši Macourkovi upřít nedá. Vymysleli skutečný fantasy seriál s dramatickými zápletkami na pokračování, který nenudil. Na druhé straně je potřeba objektivně připomenout fakt, že těch faktických chyb tam bylo dost. Objevil jsem i jednu, která ani není mezi chybami v zajímavostech. A to tu, že Mařenka svá přání už vyčerpala, přesto má jedno další, když se s Honzíkem nacházejí na pobřeží. Tvůrci tak dlouho všechno zamotávali a zamotávali, až se jim samotným z toho celého těžko vymotávalo. Zkrátka kombinovali až překombinovali. Například pan děkan příliš snadno mění názor a to i na Odysseuse. A to nemluvím o tom, že se mi líbila představa, jak se dá do Říše pohádek dostat pouze pomocí pláště. Zde ovšem vidíme, jak lidé do pohádek doletí, byť pomocí kroužku kouzelné babičky. Místy seriál působí až děsivě. Když třeba pan Papp rozfláká všechno, co mu přijde do ruky, ačkoli v tu chvíli pod rouchem Rumburaka. Nebo závěrečná smrt zlosyna rukou Fantomase, ta mě připadala opravdu hororová. Netuším, zda bych po Arabele pouštěl dětem pokračování. Filmaři tady s otevřenými hranicemi a nově nabytou svobodu chytli druhý dech a západním způsobem tuto tvorbu zdramatizovali, ačkoli ponechali jasné české prvky. Pořád si ale myslím, že seriálů podobných žánrů se ani dosud neudělalo moc a pokud nějaké, takových kvalit nedosáhli ani zdaleka. Ve svém oboru jde stále sic o neporovnatelnou záležitost s původní sérií, v níž pochopitelně musela chybět plejáda skvělých herců z logických důvodů, ale mezi následnými seriály se jedná stále o to nejlepší, co bylo stvořeno.

No, nedopadlo to, no. A přitom předpoklady tu byly. A dokonce ani nevadilo nutné přeobsazeni některých rolí. Námět nápaditý, nové postavy Pompa nebo Pappa skvěle vymyšlené, zápletka s jablky a synky-dědky sice trochu překombinovaná, ale nosná, nicméně scenář to všechno nezvládl. Nelogicky proměněné charaktery (ze záporácké dračice Xenie se stane milá starostlivá maminka? Proč, proboha?) Rozhodně to není žádný průšvih, vlastně se to i navzdory všem nedostatkům dá i sledovat - nakonec je to jen průměr, který by vyzněl mnohem líp, kdyby nebyla původní Arabela.