Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát (2013)

Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší.
Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení.
Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14.

Troufám si tvrdit, že ten, kdo nezažil Marsyas v době největší slávy, tenhle film tak úplně nedocení. Je to vlastně podobné jako Balada pro banditu, i ta má svoje kouzlo hlavně pro pamětníky. Pro mě to je výlet zpátky proti proudu času, protože na střední jsme nevynechali jediný pražský koncert. Jeden z někdejší Dvojky mám ještě někde nahraný. V paměti zase zůstal další z divadla v Bráníku, kde Jirka Vondráček odboural Zuzanu Michnovou při písničce věnované Leonardu Cohenovi. Jindy se zase odbourala sama, když při Můně vypadla z rytmu. Prostě co koncert to improvizace a úžasný zážitek. To všechno a ještě mnohem víc mi dokument připomněl. K dokonalosti mu chybělo to, že písničky nebyly přehrány celé. Klidně bych snesla delší stopáž, kdybych si je mohla zase jednou poslechnout.

Právě dohrává LP Marsyas a ve mně zůstává lehce posmutnělá touha za nevratnými časy, kdy se skvělá hudba pojila s poetickými texty, v tomto případě z pera jedné autorky…"Spoušť v duši se s vírou střídá – nebe je lesklá slída – pohnutím – prasklá právě nad náměstím…"Respektuji a chápu její nechuť pustit nás více pod kůži – i to je vypovídající. Nepatetické, místy vtipné, laskavé.

Vždy, když má nějaký film označení "umělecký dokument", "netradiční pojetí", "abstraktní vize" a podobně, začnou se mi ježit chlupy na ruce a očekávání je spíše na bodu mrazu, protože těmito frázemi se tvůrci většinou snaží spíše zakrýt neumětelství, popřípadě obsahovou prázdnotu či formální tápání v žánru. O to pozitivněji jsem však byl překvapen tímto filmem o Zuzaně Michnové, kterou jsem do té doby znal prakticky jen jako encyklopedické heslo. Film byl nad očekávání vtipný, i když některé snové vize byly možná až moc velký pokus o gross-artisch, nicméně i přes svou celovečerní stopáž jsem se nenudil. Z filmu je dosti silně cítit vztah Jitky Němcové k paní Michnové, takže občas film sklouzává až k nekritické adoraci a naopak mi chybí stinná zákoutí této zpěvačky - proč pověsila muziku na hřebík (krom pár sóloakcí), jaký má vztah k alkoholu, ke své rodině, k blízkým lidem.... Na tyto otázky jsem v dokumentu odpovědi nenašel nebo bylo téma nadhozeno a prosvištělo kolem jako vítr. O to více oceňuji, že i z takto koncipovaného díla lze vykřesat nemálo vyloženě vtipných momentů - tím rozhodně nemyslím asi stokrát opakovaný pád z kola, ale slovní humor ve spojení hry střihu a daných souvislostí. Takových vtipných mouder a spontánních reakcí zpovídaných osob bylo ve filmu povícero a já i ostatní diváci v kině se jim upřímně zasmáli.Film tedy dopadl z mého pohledu nad očekávání dobře!

Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce.