Whitney (2018)

Hrozná depka. Život plný přetvářky a prázdnoty. Alespoň tak to na mě působilo. Podobně jako hudba Whitney. Talent měla sice nesporný, ale její činoherní projev není úplně můj šálek. Nevím, zda se ze života Whitney dá vůbec natočit koukatelný dvouhodinový dokument. Tohle ten případ podle mě nebyl. O den dříve jsem se díval na dokument o životě Jeana Gabina. Měl jsem obrátit pořadí, abych si měl čím spravit chuť

Tohle v bravíčku v těch 90kách fakt nebylo. Zaměstnala a živila celou rodinu a co za to dostala? Bratra, který ji mohutně zásoboval různými drogami za její peníze a otce, který jako hlavní účetní ji dost okrádal. To mělo za následek taky to, že se dostala na mizinu a nedokončila několikaměsíční protidrogovou léčbu. To a nejen to vedlo k totálnímu zmaru obřího zlata v hrdle. To zajímavé je, že tu promluví jak její bratři, tak její matka, a mnozí další tehdy blízcí.

Tedy musím říct, že jsem až v šoku. Leží to ve mně a ničí mě to. Viděla jsem už nějaký dokument o WH, ale nebyl tak drsný jako tenhle, i když to také nebyl žádný čajíček. Tady se ale na plná ústa hovoří o zneužití v dětství, dokonce i kým, o užívání drog, kdy uvedené potvrdí i sama WH, způsobem, na který nezapomenu. Co byla opravdu silná káva, bylo povídání o dceři WH a BB, o tom, v jakém prostředí vyrůstala a jaký to na ni mělo vliv ... jako mámě je mi z toho opravdu těžko a smutno. Zároveň se mi opět potvrdilo, že když je někdo na dně, druzí do něj umí jen kopat. A pokud nedejbože zemře, najednou si všichni uvědomí, že ho vlastně milovali. A v USA si tedy dovedou všechno rozebrat, rozpitvat, každý na to má názor. Síla. Připomíná mi to smutný příběh jedné naší zpěvačky. Whitney Houston, nádherná ženská s darem talentu, člověk by si řekl, ta si zpívá a je jí krásně. A ono ne. Někdy to asi není snadné ani pro někoho, komu bylo shůry dáno vrchovatě. Upřímně, z tohoto dokumentu mě až mrazí, jako z nějakého hororu. To jsem fakt nečekala.

Přišlo mi to o kus lepší než ten druhý dokument, který vznikal přibližně ve stejnou dobu (s podtitulem Úžasný hlas, smutný příběh). Tady bylo o něco víc emocí při menším tlačení na pilu. Celé je to tak dobře poskládané, až má divák pocit, že si tu mozaiku celého příběhu vlastně poskládal sám, aniž by spousta věcí byla řečena na plnou hubu. Sice je to spíš takový trik, ale mě tenhle přístup baví. Jsou to skoro dva roky, co jsem viděl ten druhý dokument, takže moje porovnání je spíš pocitové, ale řekl bych, že i archivní záběry tu byly zajímavější a dobře dokreslovaly vše, co mluvící hlavy říkaly. Na tom konci mi vždy ze všeho nejsmutnější přišel osud dcery a tady to díky chůvě bylo "prodáno" nejsilněji. Z těch tří věcí, které jsem o Whitney viděl (druhý dokument a film), se mi tohle dílko dostalo nejvíc pod kůži.

Nikdy neviem, čo mám napísať k dokumentom. Je to taký žáner, ku ktorému sa akosi neviem vyjadriť tak ako k filmom alebo ani nie tak ako k seriálom. Pretože tu sa nevieš vyjadriť k príbehu, postavám a ani k hereckým výkonom. Pretože príbeh napísal život a zobrazujú to, čo sa reálne stalo. 
Každopádne, ja mám pomerne rád pesničky Whitney Houston a bola to jedna z naj speváčok na svete. Ale nikdy som sa nezaujímal o jej súkromie a ani kariéru. Počúvam raz za čas len jej skladby. Ale jej odchod ma nemilo prekvapil a keď som zistil, čo bola príčina, tak ma zaujalo, že prečo k tomu došlo a prečo spáchala samovraždu. Ja neviem do akej miery bol tento dokument pravdivý a kritický voči Whitney.
Len som zistil, že to bola fakt jedna tragédia a nesprávni ľudia ju doviedli až do hrobu a takmer nikto nemal záujem jej pomôcť. Po dopozeraní mi prišlo ľúto toho, ako Whitney dopadla. Začalo to vyzerať v roku 2011 na comeback a zmenu k lepšiemu... a ktovie prečo to urobila, keď sa začala z toho dostávať pomaly von. Mala veľké plány a chcela sa postupne aj vrátiť k hudbe. Škoda. Veľká škoda.