Ztracený víkend (1945)

Nebolo to rozvláčne, malo to myšlienku, plynutie a zmysel. Filmové štryridsiate roky, kedy bol aj radový fanúšik alholizmu slušný a elegantný. Umelec a nádejný spisovateľ. Kreatívny však najmä v tom, kde v byte ukryť ďalšiu fľašku a ako presvedčiť čašníka či barmana o ďalší pohárik. Nie také dramatické, že by z toho jeden chytil depku a správne introspektívne s uveriteľnými hereckými výkonmi. Môže byť užitočné nielen pri alkoholovej závislosti. Filmík, pri ktorom som si vychutnal kalíšok relatívne zanedbávanej domácej ovocnej medicíny z Horných Vesteníc.

Výborný film o temné díře alkoholové závislosti, který je o to mrazivější, že je autobiografický. Tolik kritizovaný konec tedy odpovídá realitě, ale o žádný happy end se nejedná. Autor předlohy se vyléčil ze své závislosti, sledoval jak scénář podle jeho knihy dostal Oscara, a stal se úspěšným spisovatelem. Alkohol ho přesto znovu dostihl, takže nakonec dokončil to, co původně nedokázal - spáchal sebevraždu. Film je poplatný době vzniku, takže samotná alkoholová závislost je notně přikrášlená a i zpustlý Ray Milland je pořád okouzlující fešák. To Jack Lemmon o sedmnáct let později ve Dnech vína a růží byl mnohem větší troska.

Strašidelný film. A skvělý, protože pravdivý, byť happy end bohužel takovýmto typům nebývá dopřán. Alkohol je jed a dovádí člověka k absurdnímu chování, které je ve filmu věrně zobrazeno. Ty detaily, herecké i vypravěčské - ohledně prahnutí a předstírání, když přísun není, veselí a přitom lhostejnosti ke všemu, jakmile přísun je, to překračování hranic ubohosti, noření se hlouběji, než je dno - ty jsou děsivě věrné.

Chlast je hold svinstvo, což dokazuje jednak spousta případů, které znám, a také tento film. Pojednává o neúspěšném spisovateli jménem Don Birham, který je chronický alkoholik.DĚJ:Neúspěšný spisovatelDon Birnamje chronický alkoholik. Na víkend má jet s bratremWickempryč, aby byl dál od alkoholu, ale podaří se mu zůstat sám doma. Najde peníze pro služebnou a hned běží do baru. Opije se, nestihne vlak, schová láhev a pak druhou. Vzpomíná na to, jak se seznámil se svou krásnou přítelkyníHelenou, jak ho alkohol ničí, jak se snaží psát, ale nemůže. Nakonec prodá psací stroj, krade, zastavuje Helenin kabát, dostane delirium tremens (vidí myš, netopýra, krev ze zdi). Helen a barmanNatho nakonec přesvědčí, aby přestal pít a napsal román o svém ztraceném víkendu.ZHODNOCENÍ:Bylo to fakt drsné, ta atmosféra filmu navozovala těžkost a beznaděj alkoholismu, který dovede z šikovného a milého člověka udělat totální trosku, která je schopna pro další láhev krást a zastavovat své nejmilejší věci.
Klasika o alkoholismu, která dodnes bolí. Ray Milland je skvělý v roli trosky, která se hroutí. Film je syrový, bez příkras a ukazuje, jak chlast ničí život. Silné a nepříjemné.

Film není perfektní a asi bych mu pět hvězd s čistým svědomím nedal, ale je úžasný vidět versatilitu Billyho Wildera. Kdy Jednou napíše pohodovou, romantickou komedii. A jednou drama o závislosti na alkoholu, které se dá považovat jako alegorie na společnost jak čtyřicátých let, ve kterých film vznikl, tak to zároveň pořád platí i na  společnost dnešní. (s tou alegorií na zkaženou společnost to dotáhl ještě dál v Eso v rukávu, ale on to dělá vlastně v každém filmu)