Odpolední láska (1957)

Dobrý scénář a výkon Audrey Hepburnové nemohl v rukou zkušeného režiséra, jakým B. Wilder byl, dopadnout špatně. Pouze ta "chemie" mezi Hepburnovou (Ariane) a Gary Cooperem (Frank) nefunguje  přesvědčivě (narozdíl od např. J. Stewart a G. Kellyové v Hitchcockově „Okně do dvora“ mezi nimiž je také značný věkový rozdíl, ale naprosto to mezi klape). Jinak ale Wilderova lehkost, s níž film plyne, je obdivuhodná.

[3,5*]"What woman could ask for more than to die together with her lover? Buried under an avalanche, locked in each other's arms forever."Nemám príliš v obľube takéto typy romancí starého seladóna a mladej žabky (podobným príkladom jeSabrina (1954))   ("Aren't you a little too young for that?" "I was about to ask you a similar question. Aren't you a little too old for that?").   O to viac, keď tým seladónom je prestarnutý Gary Cooper (tipoval by som mu tak o 10 rokov viac ako má v skutočnosti), ktorého hrdina je taký nejaký mdlý, bez viditeľného šarmu (ale dobre, nie som žena). Mimochodom, o niečo mladší Cary Grant spravil rozumne, že tú rolu pre svoj vek odmietol. Kvôli hlavnému mužskému hrdinovi tá romanca potom pôsobí dosť divne, umelo, bez nejakého iskrenia. A to je v role hlavnej ženskej hrdinky nesmierne očarujúca Audrey Hepburn, ktorá to ťahá nahor, čo jej sily stačia. Navyše optikou toho (ne)romantického vzťahu akoby tu bol prezentovaný výsostne chlapský svet, v ktorom je chlap na to, aby si v živote hlavne užíval (ešte aj ako starý kocúrisko), kdežto žena je beznádejne odsúdená na upadnutie do stavu večného romantického poblúznenia. Okrem samotného romantického vzťahu, ktorý ma osobne príliš nebavil (a to vymýšľanie si ženskej hrdinky, koľko mala v živote milencov, už vôbec nie), dokáže toho snímka našťastie ponúknuť podstatne viac. Predsa len, Billy Wilder to je nejaká trieda, ten hádam ani slabší film nakrútiť nedokázal a aj keď tento jeho trochu rozporuplný film nepatrí k jeho najlepším kúskom, stále má veľmi slušnú úroveň. Čo by som najviac z neho vyzdvihol (okrem skvelej Audrey Hepburn, samozrejme), je Wilderov povestný zmysel pre komickosť (cigánska kapela "Hej!" je stobodová), výborne je podaná práca súkromného detektíva i zaujatosť jeho dcéry jeho prípadmi a výborný je i predstaviteľ toho detektíva Maurice Chevalier, ktorý prekypuje podstatne väčším šarmom než o 13 rokov mladší Gary Cooper. Obzvlášť som si vychutnal epizódku s podvedeným manželom, ktorý je taký celkom zaujímavý týpek (výborný John McGiver s krásne tupým výrazom)."Clientwiththeheadachegone?" "Clientisgone,butnottheheadache."

"There's too much shooting in the world and not enough love. If people loved each other more, they'd shoot each other less."Chvilkama vtipný, celkově ale ne moc zábavný a dost roztahaný. Věkovej rozdíl protagonistů je fakt extrém. Gary Cooper se většinu filmu tváří jako kyselá okurka a spíš než jako romantická komedie to vyznívá, jakože starej dědek opruzuje mladou holku. Tenhle gerontofilní casting fakt nechápu.

Ona je mladá, romantická, ještě neotřískaná životem. On je postarší proutník, který už padesát let balí povolné holky v hotelích; chlápek kvůli kterému bylo vymyšleno slovo vošoust. Jak z toho chtěl natočit Billy Wilder romantickou komedii, ví snad jen on sám. Jeho nepopiratelné režijní umění, fantastický motiv z Tristana a Isoldy, krása Audrey Hepburn a těch pár břitkých slovních vtipů daly filmu alespoň nějakou jiskru, jenže i tak jde pravděpodobně o nejméně povedený počin obou velikánů filmového průmyslu. Dal bych tři hvězdičky, ale ze ten křečovitý závěr musím jednu ubrat.

Až pitomě absurdní a od základu násilím šroubovaná fraška, která je úplně o ničem. Ani na chvíli se nedá říct, že divák splyne s tím, nač kouká. Naopak, to až bolí, jak je vše uměle konstruované ad absurdum. Pro mě velké zklamání, které nezachránila ani šarmantní Audrey, protože ji její role staví do pozice úplného idiota.