Zahraniční aféra (1948)

Rozverná romantická komedie v rozbombardovaném Berlíně natočená tři roky po válce.. No, inu v tom možná tkví ten zakopaný pes, proč tohle Wilderovo dílko nepatří k nejpopulárnějším ani nejznámějším. Těšil jsem se na charismatickou třenici mezi Marlene Dietrich a Jean Arthur a i když na ni došlo, úlitba Marlene byla zřetelná. Upjatá Jean sice jakoby morálně zvítězila v milostném trojúhelníku, ale třeba vlasy si rozpustit nemohla...  Její naivní postava pak jen stěží konkurovala Marlenině hvězdě.  Morálně je pak film trochu zvláštní, a i když americkému špinavému prádlu se dostalo pracího prostředku, skvrny tam přesto zůstaly...  Docela těsná čtyřka.

Zajímavý počin, který je mnohem lepším dramatem než komedií. Už jen úvodní scéna přeletu nad troskami Berlína a komentáře amerických kongresmanů poskytuje úvahy o tom, jak rychle se z osvoboditelů stávají obchodníci a leckdy i mrchožrouti. Dost mrazivý začátek komedie. O "porcování medvěda" po porážce nacistů jistě existují podrobné dokumenty, ale tady to vidíme jaksi odspodu a bez příkras. Nicméně o tom tento film primárně nepojednává, je to "jen" přidaná hodnota. Úvodní pasáže, které profilovaly postavu slečny Chladné a vztah Johna a Eriky na pozadí trosek Berlína mi moc nesedly. To poválečné hodování vítězů na pozůstatcích Německa...hlavou mi táhlo, kolik genů po sobě osvobozenecké armády nechaly v podobě dětí, které nadělaly zoufalým Němkám, které se snažily přežít. Tyhle úvahy ve mě prohlubovala postava Eriky a písně Marlene Dietrich. Její postava byla zvláštní kombinací studeného pragmatismu-touhy přežít a fatality. Bylo to moje první setkání s touto herečkou a byť se mi jako žena nelíbila, ta role jí sedla neskutečně. Stejně přesvědčivě ale působila Jean Arthur jako Phoebe, puritánská, povrchní a pokrytecká šťoura, kterou stačilo "odplombovat" několika polibky... . Tak ale jistě na diváka působit neměla. Její postava měla být nositelkou homoru a romantiky. Což samozřejmě občas byla, jenže v kontrastu s Erikou na mě působila nanynkovsky. A to nejspíš záměr tvůrců nebyl. Ale o tom dobré filmy mají být. Mají vzbuzovat polemiku, jitřit emoce, nutit k zamyšlení. To se myslím tvůrcům...řekl bych že především autorovi knižní předlohy, povedlo. PS: S relativně malým úsilím by šel takový scénář přetavit v parádní čisté drama a já bych to asi uvítal víc.

Romantická komédia skoro vôbec, skôr dráma o milostnom trojuholníku na pozadí nového začiatku pre porazenú veľmoc s občasnou odľahčenou atmosférou. Od začiatku sme však svedkami záberov na rozbombardovaný Berlín, skôr počujeme ako by sme videli chudobu a hlad, ale nešťastie obyvateľstva cítiť aj bez explicitných a doslovných záberov. Úplne stačí, keď postava Marlene Dietrich začne v náznakoch rozprávať o nepríjemných zážitkoch počas bombardovaní, ale aj pri oslobodzovaní. Všetci dobre vieme, čo mali na svedomí predovšetkým sovietski vojaci. Záver je trochu zbytočne happy, avšak pocit, že Wilderovi a spol. ani zďaleka nešlo len o pobavenie publika, je zrejmý. 70%

Milostný trojúhelníkv poválečnémBerlíněmezi německou zpěvačkou nočního klubu, americkým okupačním důstojníkem a křehkou americkou kongresmankou, působí v poválečných letech sarkastickým a ironickým dojmem, který je v rámci klasického romantického příběhového modelu narušen převládajícím politicky odtažitým podtónem, který zbytečně vytlačuje celkovou romanci z veškerého dění. Lehkomyslná a ironická souhra mezi morálkou a nemorálností působí v konverzacích zábavně, cynicky a převážně melodramaticky, ale z veškerého filmového dění je znatelně cítit politické, skoro až propagandistické zastoupení, které jednoduše narušuje celkový filmový zážitek."Let's go up to my apartment. It's only a few ruins away from here."

„Mmm, gently, baby, it’s Mother’s Day.“ Film Billyho Wildera začína konvenčne, humorom jemu blízkym, dotýkajúcim sa geopolitiky. Opäť inteligentné a vtipné dialógy Billyho Wildera tentokrát o americkom imperializme s nádychom humanizmu tesne po druhej svetovej. Maketa pod tieňom letiaceho lietadla je uveriteľná, no dnešné letecké (alebo CGI) zábery už ťažko prekoná. Film ľahko pobaví, no k téme nejde priveľmi osobne, ani dosť komediálne, aby presvedčil o diváka o hodnotení vysokej kvality.