Nebožtíci přejí lásce (1972)

Billy Wilder a Jack Lemmon jsou prostě záruka kvalitního filmu. Jack zde vytvořil skvělou dvojici s Juliet Mills, opravdu to zahráli výborně a ladilo jim to spolu na plátně. Film se odehrává na krásném italském ostrově Ischia a nese se v pohodovém komediálně-romantickém duchu. Přestože má film délku skoro dvě a půl hodiny, vůbec mi to nevadilo, naopak jsem si přál, aby děj filmu pokračoval dál a mohl jsem sledovat další romantické zážitky ústřední dvojice.

Co k tomu dodat. Domnívám se, že tato komedie by mohla (pokud se tak nestalo) soutěžit o nejlepší nečeskou komedii druhé poloviny 20. století. Plus dabing, který to ještě povýšil na vrchol. Jeden z mála filmů, kde při oslovování se používá 5. pád. Žádné vulgarismy. Snad nejsilnější nadávka a jediná tam zazněla "Tlustoprdka". Prostě luxus.

Sicilské romantické dobrodrůžo dokazující, že iNEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE. Na ostrově, kde siesta je svatá a tempo života mimořádně pomalé, snímek krásně odsýpá a svižně posílá roztomile vtipné scény na plac. Sem tam i nějaký povedený dialog nebo nějakou tu peprnou wild scénu Wilder vykmitne. Sázka na Jacka Citróna byla asi střela najisto, kdežto slečna Millsová nebyla žádná tutovka, ale svou krásu má a není to žádná tu(c)tovka. Milé, ale NĚKDO TO RÁD HORKÉ víc. Avanti!79%

Jeden z nejpříjemnějších filmů, co znám. Není to ten typ komedie, kdy se řehtáte od začátku do konce. Spíš se celou dobu mile usmíváte. Neodolatelný Jack Lemmon a kouzelná Juliet Mills to celé korunují. A protože tradice, zděděné po rodičích, se mají dodržovat, věřím, že se ti dva scházeli od 15. července do 15. srpna po mnoho krásných dlouhých let...

Tato komedie zavání atmosférou šedesátých let, emerických namachrovaných manýrů, inglyckých oplácaných krasotinek a žoviálních italsko pohostinsko mafiánských praktik s dlouhou siestou až do čtyř odpoledne. Zápletka je celkem prostá, ale umně vyšperkovaná jemně humornými krajkami, prchlivými výstupy Lemouna v dabingovém podání velmi dobře vřeštícího cholerika Brabce s kontrastně kultivovaným zvonivým hlasem Macímušky. Děj nemá cenu rozepisovat, pouze snad jen to, že to byl dlouhý, předlouhý film. V jeho průběhu jsem se nesvíjel smíchy, ale s klidným, občasným chichi, chacha, cheche a ubrouskem před ústy jaksepatří si užíval působivých záběrů na letní italskou přímořskou krajinu. Normálně bych dal hvězdy tři, ma in onore di mia madre, che amava questo film italiano, gli do quattro stelle. Fine.