Pod kůží (2013)

"Hej kámo, tak se to konečně fakt stalo! Dostali jsme ty prachy. Jo, přesně, můžeme si natočit všechny ty scény, které jsme si na střední vymysleli a vysnili. A jo, přesně tak, vím, že máš libovou kameru a vím, že jsi fakt šikovnej, máš cit pro kompozici a je mi jasný že každej záběr bude VY-MA-ZLE-NEJ. Kámo a teď ta největší pecka. Získali jsme pro hlavní roli Scarlett Johansson! Takže okamžitě připiš scény kde bude nahá. Jak jako logika, návaznost, nebo příběh? Nic takovýho, stejně žádnej příběh nemáme, prostě tam náhodně nastřel v průběhu filmu aspoň tři scény s nahou Scarlett Johansson. Ty snad nechceš být u toho, až se to bude natáčet? Si myslím... Já nevím kámo, třeba jednu na začátek, jednu doprostřed a jednu ke konci. A jak jako příběh? Kámo! Tohle je umění, velký umění. A každej kdo se na to podívá, bude vědět, že je to umění. Ale prd, že se tomu nedá rozumět. Umění nikdo nerozumí, od toho je to umění, chápeš? Nebudeme nic vysvětlovat, to by lidem došlo, že to nemáme nijak promyšlený a prostě ze sebe jen sypeme náhodný haluze. Nevysvětlíme vůbec nic a budeme dělat, že je to ten ART, chápeš? Tak jo kámo, zítra jdem točit!" Není to dobré, nedívejte se na to.

Chvílemi podívaná vysloveně vizuálně dietní, kdy vás můžou odradit časté záběry z auta, jak z Hámova Taxíku (pamětníci vědí)  a to neustálé popojíždění po Londýně vás taky ze židle nezvedne. To všechno ale zpočátku, kdy netušíte, která bije. Když se to ale zhruba po půlhodině spojí s naprosto hypnotickou scénou z tmavé místnosti, která se pravidelně opakuje a kde se topí "nadržení samci", tak to všechno dostane smysl a celistvý tvar. Smysl a tvar, který ne každý rozdýchá, ale pokud nejste zrovna pařez, nebo Enšpígl, tak musíte aspoň ocenit, jak krásně radikální je Glazer ve své vizi. Unikátní podívaná pro všechny s otevřenou myslí a ochotou nechat se překvapovat.

Ten film na mě působí rozporuplným dojmem, má silné plusy i mínusy. Začněme mínusama, dokumentární styl by sám o sobě nebyl špatný, a Glazer dokázal v Zóně zájmu, že s tím umí pracovat. Ale tady je to spíš ve stylu Stalkera, což nekoresponduje s Artovým stylem, kterému by tu slušela větší akčnost a teatrálnost (v dobrém slova smyslu), a za největší problém tu považuju občasnou absenci logiky v chování hlavní, i vedlejších postav (ale zejména příčin a důsledků děje). Napadlo mě při sledování spousta filmů, které tu nebudu vypisovat, u nichž mám pocit, že v jednotlivých aspektech dělají vše lépe. Nechápejte to špatně, film má zajímavé ingredience, jen s nimi nedobře pracuje. Občas tu zafunguje symbolika, a některé temné momenty skutečně působí překvapivě silně, ale přesto máte pocit, že Vás film nemá čím překvapit. A v tom se pletete. Nakonec musím říct, že se jedná o originální kousek, a i přes slabší začátek dávám 4 hvězdičky :-) Mrknu na něj  za čas ještě jednou :-)

Menej známy film, ktorý rozhodne stojí za pozretie. Zároveň je to ten tip filmu, ktorý Vás buď čapne a vypľuje až pri záverečných titulkoch, alebo sa budete nudiť, a na tie titulky čakať. Po dlhej dobe som soundtrack zasa vnímal ako "neprehliadnuteľnú" súčasť atmosféry. Scarlett Johansson sa v roku 2013 rozhodla prebádať sexuálnu stránku pozemšťanov, a to hneď na 3x. Ona, Don Jon a práve Pod kůží. Bulvárny komentár by bol jasný. Scarlett opakovane nahá a zachytávaná nemrkajúcim kameramanom zo všetkých možných uhlov. Ale kúzlo tohto príbehu je úplne inde. Bez tej nahoty to ale v tomto prípade fakt nešlo, pôsobilo by to vykastrovane. Pravé hypnotické čaro sa však odohráva na potulkách dodávkou po škótskych uliciach. Jej bezemočný výraz, ktorý sa poľudšťuje len pri vábení chlapov. A tie koncovky zvádzania v čiernom priestore, tak tomu hovorím funkčný art. Príbeh, ktorého hlavné myšlienky sa odohrávajú bez slov, dokázal na záver pretaviť násilie v dojemnosť.

Tolik formy na tak málo obsahu! Nějak nevím, co si s filmem počít. V šuplíku sci-fi horrorů se mi vyjímá hezky a na některé výjevy určitě hned tak nezapomenu, na druhou stranu aspoň zčásti chápu výhrady, nebo dokonce znechucení některých přispěvatelů. Ještě bližší je mi postoj jednoho zahraničního kritika, podle něhož nejen hlavní postava, ale i sami tvůrci vzbuzují dojem, že přišli z jiné planety: víc než skutečný život je zajímají obrazy a situace, které má divák vnímat jako provokativně se vymykající normálu. Máme dnes takových požehnaně.