Zločin lorda Savila (1967)

"Dovolte kníže, abych vám řekl, že jste podvodník. Předstíráte, že jste zločinný anarchista, a zatím jste docela slušný člověk." - "Tak to byste mi křivdil." Co věta. to vtip, navíc v neodolatelném podání vynikajících herců, pochopitelně předně mistra suchého humoru Václa Vosky. Tak jako v legendárním Vajíčku, i zde ze sebe chrlí jednu hlášku za druhou z pera mistra vtipu a satiry Oscara Wildea.

Jiskřivá adaptace stejnojmenné novely Oscara Wildea se režisérce, Evě Sadkové, skutečně povedla na výbornou. Film v sobě dokonale spojuje kouzlo Wildeovy vytříbené britské ironie s nápaditostí a květnatostí češtiny. Už od prvních minut je zřejmé, že jste se ocitli ve společnosti mistrů - herecké výkony jsou výjimečně povedené, od hlavních protagonistů až po ty nejmenší role. Dialogy se míhají jako břitvy, konverzační přestřelky jsou dotažené do puntíku a každá replika přesně padne. Humor, tak typicky anglický, v sobě skrývá jemnou dávku satiry i hlubší poselství, což dodává filmu další rozměr. Klobouk dolů nejen před hereckým obsazením, ale i před režisérčinou schopností vtisknout Wildeově předloze dynamiku a energii, která udrží divákovu pozornost od začátku do konce. Film je zkrátka elegantní, zábavný a ač podroben překladu, dokonale vystihuje podstatu literárního génia autora.

Václavu Voskovi se v titulní roli výborné adaptace prózy Oscara Wildea Zločin lorda Savila podařilo současně ztělesnit ducha dandysmu i jej v dílčích hyperbolách životního stylu ironizovat. Již sama chladně přijatá sudba odpovídá distancovanému přístupu k životu, který jako umělecké dílo přesahuje toho, kdo jej žije, resp. používá ho jen jako zdroj či nositel modelované existence. Ostatní postavy mu přitom zdatně sekundují – především komorník v podání Svatopluka Beneše, bezprostředně a odevzdaně reagující i na ten nejméně očekávatelný podnět, a krásná Marie Drahokoupilová, jejíž Sibylla se vyjadřuje podobně neotřele jako její snoubenec a zároveň poskytuje jeho odstupu kritické zrcadlo neochvějně žitého, ne jen inscenovaného, života.

„Džentlmen nemá dělat věci, o ktorých nemůže rozprávět při kávě a zákuscích.“ Výborné hlášky. Ich nepredvídateľnosť, ľahkosť a pohotovosť je hlavným kladom filmu, rovnako ako aj ich prenášanie výbornými hercami užívajúcimi si toto dielo. Josef Kemr nastupujúci na scénu a zadržiavajúci smiech jednoznačne vyvoláva veselosť, úsmev aj salvu smiechu. Samotný lord Savil ako veľký pôžitkár, jeho nahlas premýšľajúci sluha. Výrazné a rýchle nájazdy kamery na tváre hercov znamenajúce veľkú vážnosť situácie sú v tejto komédii o to vtipnejšie v súlade s vážnou hudbou klavíru. Nepredvídateľnosť deja či hlášok nemá konca a postarala sa tak o bezchybný zážitok bez jediného slabého miesta.

"Potřebuji dynamit." "Ale, tak i vy už jste se dal na politiku..." Mnoho originálních tropů je zachováno, co ale víc, je jich i spousta nových, které z původní hry neznáme, ale přesto jsou v tak typicky Wildeovském stylu, že je od sebe jen těžko rozeznáme. Herci jsou výborní, nejvíc si z nich cením (a budu opakovat spoustu ostatních, ale nemohu jinak) Svatopluka Beneše jehož geniální sluha má spolu s Voskovým lordem Arthurem dialogy tak precizní a geniální, že je nelze nic jiného než nemilovat. Škoda tedy, že se jedná už o tak opomenuté dílko, když už nikdo jiný, tak alespoň každý režisér, který chce trochu pozměnit děj adaptované knihy by se tímto měl inspirovat, aby, když už nic jiného, aspoň ta atmosféra a vyznění zůstaly zachovány.