Otevři oči (1975)

Tohle drama mě hodně překvapilo, možná dobou ve které vzniklo, ale hlavně obsazením a tou atmosférou. Asi v žádném jiném filmu mě postava neštvala tady jako Milan (Drbohlav), to je tak neskutečně otravný a vlezlý člověk, že to ani půvabná Maciuchová nezachrání. Celé se to tak stupňuje, graduje až to extrému psychopatické lásky, kterou otravný student zahoří k ženě, která skoro za nic nemůže a její dobrota a ochota jí málem zničí. Brzobohatý tu měl roli, která na mě v tom filmu působila jako jediná taková racionální a normální, protože i sestra Kristiny je otravná bytost do morku kostí. Já jsem si sledování dost užil a i když to vlastně chvilku bylo nesnesitelné, tak mě na to bavilo koukat. Ten barák a auto bych bral dneska taky, bez jakýchkoliv stavebních úprav. Krásná ukázka vyděračského manipulátora, který se sice schovává za láskou, ale je to větší kreatura než zloděj v kostele.

Jednu hvězdu za Maciuchovou, druhou za Brzobohatého, třetí za téma - námět, který by mě bavil a mohl to být celkem dobrý film, nebýt té příšerné hudby, tahající za uši, vyplňující každou volnou chvilku a nesmírně rušící, jako by každou sekundou připomínala, že jsme na jevišti a ne v životě. Normálně bych to už jen kvůli té rušivé a nervy drásající hudbě byla schopná hodit do odpadu, nebýt těch herců, kterých si nesmírně považuju.

Hanička Maciuchová v hlavní rolí zajímavého televizního filmu o tom, že jedině, co se nedá vynutit, je láska". Ta zapletla s mladikem snažícím se o psychické vydírání dívky, která jej dříve přejela, docela slušně gradovala v té scéně v garáži. Maličko až psycho. Díky postavě male sestřičky hlavní postavy to ale  celkové vyznění filmu bylo možná až moc odlehčené.

To je děs. Psychologický thriller s Maciuchovou na vrcholu krásy a Brzobohatým na vrcholu hereckých sil, a nejsilnější dojem tam dělá hudba. Eva Sadková nikdy pořádně neprorazila do první režisérské ligy, ale vybudovala si jistou pověst v televizní tvorbě. Tady ji zrovna dvakrát nenaplnila. Jalový scénář Rudolfa Ráže jí žádnou velkou oporou nebyl, takže i když se čtveřice protagonistů za svůj projev nemusí stydět, jedinou zajímavou postavu tam má mladičká Nataša Jiráčková. A to jen proto, že scenárista měl zrovna šťastnou chvilku a nenapsal roli jako dítě hlavní hrdinky.

Jaroslav Drbohlav v jedné ze svých nejlepších rolí - jeho manipulátor a citový vyděrač je neobyčejně autentický, půvabná a submisivní Hana Maciuchová mu skvěle sekunduje. Konflikt se ke konci vyhrocuje až nepravděpodobným způsobem a katarze, kterou za dospělé zajistí školačka Evička, vypadá, jako by do scénáře zasáhla Marie Poledňáková. Postavy jsou schematizovány, což přisuzuji hlavně kratšímu televiznímu formátu, ale celek drží pohromadě, má spád, a lze na něj beze studu koukat i po padesáti letech.