Talenty a ctitelé (1960)

Nabito hvezdami, jinak jde o bezne divadelni predstaveni prevedene do tv podoby. Pribeh je takovy bezne rusky, tam problem neni. PS: prislo mi, ze chvilemi je ve zvukove stope slyset septane pokyny reziserky/stabu...mozna se pletu, ale prislo mi to vtipne.

S dřevní technikou a skromnou výpravou - ale s výbornými herci a tvůrci !- tak se kdysi dělalo umění. Trochu sice zestárlo, ale stále to má sílu.

Skutečný archivní bonbonek. Na první pohled není televizní přepis divadelní hry OstrovskéhoTalenty a ctitelénic zvláštního, ale pokud si uvědomíme ty souvislosti, vyjde nám cosi až svátečního. Vzhledem k okolnostem živého televizního vysílání se televizní badatelé stávají stejnými archiváři jako filmoví badatelé, kteří se často musí potýkat s nedochovanými filmy. Nevyhovující situaci si filmový průmysl uvědomil až relativně pozdě a obdobný proces se znovu odehrával na poli archivace televizních počátků. A tak každé setkání s tvorbou přelomu 50. a 60. let je unikátní. V tomto případě například nejde hovořit o nějaké filmové řeči, v této době se ještě Eva Sadková podepsala pod nazkoušenou hru, na kterou se její tým připravoval podobně jako na divadle, jehož ale zásadní plus představovaly herecké detaily. Ale ty detaily jsou naprosto famózní, protože zaznamenávají konkrétní etapu českého herectví. O výběru látky bych také žádné spory nevedla, v Sovětském svazu vznikla filmová adaptace téže látky jen o 4 roky dříve a i tento film se k nám do distribuce dostal, takže nebylo o čem pochybovat. Poválečná česká divadla po roce 1945 nasadilaTalenty a ctitelepo celé republice v 10 různých nastudováních a souběžně s touto televizní inscenací měla hra premiéru v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v hlavní roli s Alenou Vránovou. Publikum tedy příběh obletované herečky Saši mělo tehdy možnost poznat velice zevrubně. To až dnes je potřeba Ostrovského znovu představovat, protože se jeho popularita omezila na pouhopouhýLes...(07.06.2025)

Čekal jsem víc, ale Blanka Bohdanová ve třiceti opravdu nevypadala tak, aby o ni muži příliš usilovali a nedokázala to bohužel ani zahrát. Výborný byl Pešek a líbili se mi i Bláha a Munzar nebo hrdinný Otomar Korbelář. V inscenaci mi také vadily ty předěly mezi jednotlivými obrazy, televize není divadlo a ani v divadle by jich nebylo tolik.(02.08.2021)

Včera jsem shodou okolností viděl KurosawůvMlčenlivý souboj(1949) a v komentáří s politováním napsal, že 4 roky po válce ještě Kurosawa nedokázal úplně zbavit svůj film výrazných neduhů starých japonských filmů tak jako o pár let později. Dnes mám za sebou tuto TV inscenaci Evy Sadkové a vnímám ji podobným způsobem. Ani Sadková nedokázala v pouhý 7. rok existence ČST natočit úplně špičkové a strhující drama, jaké v její režii už o pár let později vzniklo v podoběMinisterstva strachu(1966). Avšak určitě není na škodu vidět a znát i tahle zapomenutá dílka i s případnými nedostatky, která něčemu výjimečnému teprve předcházela a ČT3 tady patří obrovský dík za oprašování dlouho nevysílaných filmů a inscenací. Velice mě potěšilo setkání s celou plejádou starších českých herců (osobitě bych zmínil Ladislava Peška a Vladimíra Šmerala), kteří si jedinečným způsobem podmanili své role v této hříčce z divadelního prostředí a výsledkem byl pro mě navzdory drobným neduhům zážitek. I Sadková jako režisérka přicházela již začátkem 60. let s výbornými nápady a úspěšně nimi zakryla nízký rozpočet. Speciálně musím vyzdvihnout závěrečnou pasáž z nádražní haly... dva stojící lidé z dálky ve velkém komorním prostoru, k tomu ty prudce lítající dveře, to má fakt působivou atmosféru. Na druhé straně mě mrzí, že mě zde jaksi výjimečně nedokázala upoutat Blanka Bohdanová a její výkon oproti ostatním připadal trochu nevýrazný. A když mě svým výkonem nezaujala hlavní herečka, problémy její postavy mě pak nedokázaly příliš zasáhnout a zpočátku předpokládané 4 hvězdičky se z mé strany nakonec nekonají.[65%](26.07.2021)