Křišťálová noc (1966)

Já jsem si tedy myslel, že půjde o nacistický pogrom a ono tohle. Televizní hra, která je celá natočena ve studiu ačkoli se tváří opačně. Herecky je obsazena kvalitně a jde o mezilidské převážně rodinné vztahy. Jistě i dnes řadě lidí bude něco říkat, jelikož někdo v rodině má panovačnou matku a rezignovaného otce. Další se dokážou vžít do zralého muže, který již jen vzpomíná na své ideály. A jiného, jež měl lásku, ale právě dobrosrdečná maminka, myslící neustále na synovo štěstí ji odradila. Všichni tito se potkávají na jednom bojišti, kterým se stává rodinný dům. Jenže v této hře není vítězů jen poražených. Slovem si ublíží, jelikož si navzájem vyčítají a přitom stejně nedojdou žádného rozumného řešení. Jen se někdo možná naposledy vzepne ještě k jednomu odporu.

Na vsi to vždycky bylo, je a bude stejné. Kdo se mohl někdy pohybovat někde na vesnici déle než pár hodin, tak nějak načichne tím místním životem. Nějak se do něj zažere ta povaha lidí, kteří žijí v chalupách s bílým štítem a starají se o jídlo a pole a majetek v perspektivě pro člověka z města zcela nepochopitelných. Pouť jako událost roku, koláče a dobé zajištění, proti starostem z města, neúspěchu a nedosažení vyššího cíle než je úroda mrkve a cibule na záhumenku. Moc hezká psychologie postav a celé zachycení těch několika letních dnů.

Tak tohle mě nedostalo. Některé filmy a inscenace jsou prostě v čase těžko přenositelné. Obsazení ale hvězdné. Hrubínovu předlohu jsem neznal a až ex post jsem si musel nechat vysvětlit, že V.V. přijel ke strýci a tetě (o 7 let starší) na návštěvu. Konec jsem nepochopil vůbec. Reprízu bych už ale asi nedal.

Obraz prostého člověka několika generací podbarvený zdánlivě pohodovou atmosférou pouťové letní noci, je konfrontován s náhlou potřebou rodinné upřímnosti, jež v některých případech na svůj okamžik čekala desítky let. Kristeježíši...není lepší si celý život tak trochu lhát? Nenápadné, neznáme...František Hrubín v letech šedesátých...nádherný kousek s některými elitními herci čs. kinematografie.

Před drahnými lety jsme sledovali v televizi inscenace od významných dramatiků v podání našich nejlepších herců a režírované výbornými režiséry. Možná jednou za týden, kromě kvalitních bratislavských pondělků. Dnes jsem v průběhu jednoho týdne zahlceni několika špatnými seriály, které blbostí překonávají jeden druhý. Neméně špatní herci se stávají po odvysílání několika pokračovaní českými celebritami. Jaké je to blaho a pookřání duše podívat se na "Křišťálovou noc".