Zítra to spustíme (1992)

Já jsem věděl, že jsem včera na něco zapomněl. Poslední hodina tohoto PVP a zrovna taková nuda. Dokonce i Vojáčkův výklad plný "eeeee" po této inscenaci byl zajímavější. 2+*

I dramatik Václav Havel měl své slabé chvíle...A 44letý režisér Viktor Polesný mu nijak nepomohl.

Taky si myslím, že tohle je Havlova nejméně povedená hra. Jako hra zábavně-vzdělávací to dost selhává, pokud si chcete připomenout fakta, podívejte se raději na wikipedii.

historická informace v lehce nejapné inscenaci.. není třeba ale ani není až zas tak velká škoda ji vidět..

Pravdou je, že od Václava Havla jsem toho moc neviděl, ale co jsem viděl, z toho mi bylo spíše nevolno. Této hry se to ale netýká. Celé to v první řadě působí spíše jako hraný dokument. Hned na počátku totiž vidíme k herců hraným historické postavy i fotografie, abychom si je mohli spojit. Také sledujeme plno archivních záběrů. Není na škodu, že jsou připomínány historické události a fakta herci okolo stojícími, ale zároveň je to chyba. Za prvé by slušelo mnohem více, kdyby vyprávěl jeden herec a ne všichni přes sebe, kdo se zrovna namane. Za druhé bych očekával, že na jednom místě se vstupuje do děje, na dalším se hraje. Abychom za Rašínem sledovali nudící se herce povalující se na schodech je také na škodu. Závěr pak zrekapituluje všechny důležité události až do revoluce. Je jasné, že hra má co říct, i když čtyři roky od revoluce je dost, právě ve stínu sametové. Vždyť hodně z toho, co Rašín říká se dá převést právě na rok osmdesát osm, ale i léta předchozí, o socialismu také mluví. Nelze se ale ubránit dojmu, že to šlo dělat lépe. Celé to působí, jako by se herci náhodně sešli a přemýšleli, co budou dělat, aby se zabavili.(28.06.2021)