Žít (2022)

Bill Nighy je noblesný! Rusbridger:„Neboj sa, priateľu. V túto rannú hodinu je to akési pravidlo: príliš veľa zábavy a smiechu nie je na mieste. Skôr ako v kostole.“Zaujala ma atmosféra Londýna v 50-tych rokoch, výborná kamera – hra so svetlom a zameranie na detail. Zástup úradníkov v oblekoch vystupujúcich z vlaku a potom kráčajúcich po schodoch úradu. Príbeh starého, škrobeného úradníka v podaní Billa Nighyho. Situácia v britskej okresnej rade mi výrazne pripomínala animák zo Zootopie s leňochodmi. Ale úrad samotný v tomto príbehu nie je na prvom mieste. Pointa je takmer tuctová – dozviete sa, že máte niekoľko mesiacov života... Čo si s nimi počnete? Vyzerá to tak, že Williams si klasicky dopraje to, čo predtým nepoznal – kaviarne, herne. Lenže najvážnejšia pointa prichádza až po jeho smrti. Aké posolstvo si vezme jeho syn, jeho podriadená Miss Harris (trávila s ním najviac času) a ostatní zamestnanci úradu?

„Teď znáte můj problém. Vybral jsem peníze a přišel sem…pobavit se nebo trochu žít, jak vy říkáte. Ale uvědomil jsem si…že to neumím.“Původní japonskou verzi z jsem neviděl, nebudu tudíž srovnávat. Tato verze však navzdory faktu, že jde o remake asijského díla, působí tak britsky, jak jen může. Už to úvodní absurdní byrokratické kolečko s důrazem na konzervatismus je naprosto vypovídající. Ale pořád to slouží jen jako pozadí pro osobní krizi hlavního hrdiny. Ten neví, co si počít po zjištění fatální zprávy. Náhle se ze vždy zodpovědného, ale za ta léta v úřadu také dokonale zakonzervovaného anglického distingovaného gentlemana stane člověk, který se přestane chovat tak, jak očekává jeho okolí. A pokud je divák schopný se na něj empaticky naladit, začne ho postupně chápat stále víc. Pak může i malý, zdánlivě nepodstatný projekt být přesně tím, co člověk potřebuje před svým definitivním odchodem. Niterný, dojímavý, přesto citově nijak nevydírající film, který na svých bedrech jistě táhne skvělý Bill Nighy. Za mě to budou solidní 4*.

Hlavní pozitivum je nahlédnutí do života londýnských gentlemanů 50.let minulého století (a související dění na městském úřadu) a ztvárnění tehdejšího prostředí (double deckery, kavárny, atrakce na pobřežních pilířích apod.) Taktéž výkon Billa Nighyho není z zahození (nominace na Oscara). Jinak ale příběh je velmi plytký, včetně pointy. Úředník se zakousnul do problematiky a pomohl postavit dětské hřiště. A pak v klidu zemřel. Pozn. Aimee Lou Wood (Margaret) je nejspíš pizizubka i v civilu, podle fotek. Myslel jsem, že je to protéza pro film. 69,9% , 3. PS V obsahu k původním filmu Akira Kurosawy (neb toto je ramake) se píše Muž, ktorého každý poznal ako zatrpknutého pesimistu, sa razom premení na láskavého človeka plného nádeje, ktorý s entuziazmom bojuje za výstavbu detského ihriska v chudobnej mestskej štrvti. To má byť jeho odkaz svetu, zmysel a naplnenie jeho životného putovania.Takže pardon, asi jo, ale asi jsem to tak nevnímal. Zvyšuju na 70,1%, ale stejně jen3 (3,5).

Nápad už z podstaty je zhmotnění niterných lidských pocitů. To Akiro Kurosawa už ve svých letech bezpečně uměl. No a Angláni si z toho vzali to nejlepší, přidali aristokratickou starosvětskost a do hlavní role vpravili zde naprosto geniálního Biilla Nighy. Je teda pravda, že v první polovině to pomalé vyprávění až uspává, ale ve druhé polovině je to zasloužený emotivní kolotoč.

Keby som mala o tomto filme niečo povedať hneď po jeho skončení, nemohla by som kvôli stiahnutému hrdlu. Zaujali ma už úvodné titulky a hudba. Pomaly plynúci dej, atmosféra 50-tych rokov a fascinujúci Bill Nighy. Vôbec som od tohto filmu, nečakala taký krásny zážitok. Pána Williamsa si budem dlho pamätať.