Zillion (2022)

Přehlížený ajťák, jemuž rozhodně nechybí inteligence, potřebné geny a hlavně chuť s tím něco udělat, třeba prostřednictvím největšího klubu ve městě. Atmosférou naprosto pohlcující devadesátková párty, výborná dynamická kamera, do kýče vyhnané kostýmy, nebo celé interiéry, neskutečné dění na pódiu klubu (především v neděli) a prakticky neustále dunící tehdy tak populární trance. Přičemž pocit jeho nadužívání jsem neměl, naopak to vždy sedlo do děje. Přesto mě Frank Verstraeten nebavil tolik, jako Dennis Black Magic, ten který měl pravidla. Závěr jeho příběhu dává s nadsázkou další rozměr Samotářům, protože ty záliby, ten vzhled... pobavilo. Jediné mínus jsou nedotažené dramatické scény v poslední části, tam už Frankův příběh spíše dojíždí.

Jo, dívoký devadesátky, to byla doba. My jsme měli Ivana Jonáka a jeho Discoland, v Belgii zase měli Franka Verstraetena a jeho Zillion. Neuvěřitelnej životní příběh o týpkovi, co se rozhod prožít část života jako jednu velkou párty. Nejlepší části jsou ty přímo z klubů nebo když Frank plánuje a otevírá svuj Zillion. Ty klubový sekvence jsou se zvolenym soundtrackem plnýho trancovejch megapecek let minulejch naprosto geniální, přičemž ty profláklý melodie pěkně podbarvujou i jiný scény. Stopáž byla možná delší než by bylo nutný a i když je příběh reálnej, neměl už upřímně s blížícim se závěrem čim překvapit. Dřív nebo pozdějc se pochybnýma aktivitama holt člověk zaplete s podsvětim i se zákonem. Ale všechno vlastně nakonec dobře dopadlo, ačkoliv si do teď nejsem uplně jistej, jestli je Frank s těma svýma nekalýma praktikama z devadesátek zrovna typ člověka, kterýmu by se mělo fandit. Za sympaticky neřešenej rating (nahota) a famózní práci se soundtrackem, kterej ve mě svýma flákama vyvolal velkou dávku nostalgie, dávám čtvrtou slabší hvězdu.

Příběh o belgickém Ivanovi Jonákovi. Co víc dodat? Neuvěřitelné vyprávění kluka, který se svojí chytrostí a lásce k dobové miss Belgie dostal do povědomí snad celé Belgie svým hudebním klubem Zillion a s ním spojeným neskutečným byznysem. Natočeno stylově, blockbusterově, což mě hodně bavilo. Nejzásadnější je ale pro mě soundtrack, který pracuje s dobovými top trance fláky přelomu tisíciletí. Takže pokud máte rádi trance, neváhejte. Tolik, kolik je ho tady, bylo naposled snad v Klubu sráčů. A navíc ty melodie s tím námětem mnohdy perfektně fungují.

Kapesní verze Ivana Jonáka, která v Belgii rozjela Discoland Sylvie, akorát se to jmenovalo Zillion. Je to akční příběh based on true story, který z diváckého hlediska trošku kazí fakt, že se nedá s nikým ztotožnit. Každý je tu tak trošku psychopat, nebo bezpáteřní zmrd, případně obojí najednou. Úplně příjemná podívaná to tedy není, na druhou stranu filmové řemeslo je to poctivé.

V tomto filme bola len jedna postava, ktorá si zaslúži body odo mňa. A tou je kráľ porna Dennis Black Magic ! Pretože bol charakter a mal zásady (pokiaľ teda nešlo o mladé baby)! A navyše mi strašne moc pripomínal Roberta zo Samotárov! (Toho kokotka s kamerou, ktorý zhodou okolností, tiež ojebával baby, ako sa len dalo.) Ale samotný film mi asi v pamäti neutkvie nadlho. Nemá čím.