D'Ardennen (2015)

Je to směs chmurného kriminálního thrilleru, rodinného dramatu o disfunkční rodině a sociální portrét přežívajících na nejnižších příčkách. Hezká choreografie rvaček, včetně originální v puštěné myčce aut. Film se v prostřední části nějak propadá a rozpadá se, ale v závěru se dostane na území bratrů Coenů a Tarantina.

Solídne Belgicko. Prvá hodina je viac menej drámou, ktorá sa všemožné snaží vykresliť dva odlišné charaktery postáv. Záverečná tretina, to už je z iného súdku. Tempo naberie na obrátkach, pribudne zopár násilných scén, ktorých síce nie je veľa, no sú veľmi slušne spracované. Všetko je to však v rámci medzí lepšieho priemeru. Tak prečo tá štvrtá ☆? To sa dozvie každý, kto bude ochotný sledovať tento film až do úplného záveru.

První dvě třetiny fungují na klasickém schématu problemový bratr/vyrovnaný bratr a milostný trojúhelník. Co se ale začne dít v poslední třetině, to najednou zvedá hodnocení o hvězdičku. Nejenže se objeví dvě úžasně nenormální postavy, navíc dojde ještě k jednomu dramatickému zvratu a odhalení a celé to vrcholí velmi silným finálem.

Zdánlivě jednoduchý příběh dvou bratří, co po jednom ze svých zločinů visí na pokraji společnosti. Filmu se nedá upřít slušné vykreslení jejich charakterů, takže pochopit, který z nich je šílenec, a který se naopak snaží dostat z vlivu toho druhého, není těžké. Těžké je pro ně spíš realizovat svoji představu o nastoupení na správnou cestu. Film je to temný, možná někdy až temně komický, s drsným koncem a soundtrackem, který mi připomínal raveovou scénu před dvaceti lety. Pár procent navíc by si zasloužil.

Kobry a užovky na belgický způsob, s tím lze zcela jistě souhlasit. Příběh o dvou bratrech je tak trošku podobný. Ale hlavně je to přesně to, co jsem dnes hledal. Nějaké, ne moc známe kriminální drama, které moc lidí nevidělo a taky, abych s ním mohl dělat machra na své nejskvělejší diskuzí. Což je přesně tenhle ten případ. Autentické a napínavé, s celkem povedeným zvratem a koncem. Takže můžu říct, že je to všechno cajk. Tady sice až osmatřicátý, ale mezi mými oblíbenými první. Třikrát hurá.