Žena v Berlíně (2008)

V každom Nemcovi je tichý spiaci fašista. A nemožno sa asi čudovať, že taký príbeh nemeckého občana poburuje a ponižuje, tým viac, že je to príbeh skutočný. Dávam štyri, aj keď veľmi slabulinkých. Slabulinkých preto, že nie všetko ma tu bavilo a štyri preto, lebo táto téma pekne vyplnila prázdne miesto medzi vojnovými filmami. Film sa odohráva na jednej rozstrieľnanej ulici v Berlíne. Páčilo sa mi, že ruskí vojaci tu vyzerali fakt ako ruskí vojaci Červenej armády zo starých vojnových dokumentov. Tí herci ich hrali skvele a hrali ich zámerne odpudzujúco. Hlavná postava je zároveň aj rozprávačkou. Tá (rozprávačka) ma teda nebavila vôbec a zaobišiel by som sa aj bez nej (hoci to rozprávanie zrejme bolo čítanie z autentického denníka). Mohlo to byť aj lepšie, ale v rámci žánru je to aspoň originálne.

"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla."Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž,  ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje,  "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži...  Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film.

Já nevím... bezesporu kvalitní výkon Niny Hoss (jedna z těch hereček, která toho řekne spoustu, aniž by promluvila), ale mně to přišlo takové nějaké divné. Když pominu poněkud roztřesenou kameru. Prostě se mi zdálo, že některé scény jsou nedotočené/nedokončené nebo nedávají žádný smysl, nenavazují na sebe, jsou tam jaksi navíc bez toho, aby někam pokračovaly či posunuly děj, jak se to vezme, pokaždé to působilo trochu jinak. Ale celkově z toho vyšel podivný mišmaš, který nějak moc nedržel pohromadě. A já nevím, já se o tohle období dějin 20. století nějak nezajímám, ale tohle popisuje Rudou armádu jako bandu nadržených celkem primitivních dobytků, který ojedou, co se hýbe, lhostejno, jestli je tomu 8 či 80 let...

Ty čtyři hvězdy nejsou za to, že by se mi ten film líbil. Naopak, nelíbila se mi snad ani minuta, pociťovala jsem odpor snad po celou dobu. Ale ten film mi v jistém smyslu otevřel oči. Jednak jsem donedávna o tom chování RA vůči ženám poraženého státu moc nevěděla (zvlášť ne o tom, že se to snad mělo týkat až 2 mil žen a průměrně to jedné provedli 12x), ale ten film mi pomohl to chování pochopit. Ne omlouvat, ale prostě pochopit. A uvědomit si něco o své dosavadní naivitě. Zpět k filmu: oddychovka to pro mě nebyla.

Natočeno podle deníku,podle skutečné události,podle života samotného.Období duben až červen 1945 bylo pro berlínské civilisty velice nebezpečné zvláště však pro německé ženy,které musely v troskách Berlína čelit nájezdům sexuchtivých sovětských vojáků,kteří v opojení z vítězství nad úhlavním nepřítelem brali německé ženy jako takový bonus vedle střílení, rabování a popíjení.Sovětští vojáci věděli,že si můžou dovolit skoro vše a většinou bez následků a pokud měl někdo sebemenší morální zábrany chovat se tak neurvale tak jen stačilo,aby si vzpomněl jak Němci řádili v Sovětském svazu a výčitky byly rázem pryč.Hlavní roli zde ztvárnila jedna z nejlepších německých hereček Nina Hoss,která rychle pochopila,že opilým sovětským pěšákům se těžko může bránit a tak svůj šarm a svou diplomacii díky skvělé ruštině uplatnila přímo na důstojníky rudé armády konkrétně na majora Andreje,který pak s několika vojáky obsadil ten její obrovský dům a chránil tak jí i ostatní v domě po celou dobu svého pobytu v Berlíně.Po kapitulaci Německa byl major Andrej přeložen což byl zřejmě krycí název pro nedobrovolnou cestu na Sibiř.Zároveň v tutéž dobu se vrátil německý voják Gerd,který byl přítelem Niny než šel bojovat.Oba milenci Nina i Gerd po svém shledání cítí,že nic není jako dřív.Těžko si můžou navzájem něco vysvětlovat,protože okolnosti války musí každý pochopit po svém.V první hodině je více násilí,ale v druhé hodině už je děj klidnější a plynulejší.