Země zapomnění (2011)

Trošku to bylo nevyrovnané, po dramatické první části ze dnů, kdy došlo v Černobylu k havárii, se druhá část nesla v lyricko-nostalgickém rytmu a byla zbytečně protahovaná. Přesto ten film stojí za to vidět, zvláště když si uvědomíme, že několik dní po katastrofě se i domácím lidem neustále utajovala, takže ukazovala i něco o tehdejším sovětském systému.

Nelze než nesouhlasit s většinou.První krůčky s filmem jsou parádní.Začíná svatba,idylka se blíží,ale najednou cosi zvláštního prší z nebe.Alexej jako inženýr musí držet hubu a pomáhá lidem,že kupuje deštníky.Vše to má doopravdy skvělou atmosféru.Bohužel najednou přijde tvrdý střih a jsme v přítomnosti.Zde si snímek drží ještě svůj švih a atmosféru,což samozřejmě přijde jasný,když se snímek odehrává na Ukrajině.Bohužel zde začíná snímek strádat a ani skvělá Kurylenko to nedokáže změnit.Žijete v zóně a nechcete se posunout dál.Vše tohle člověk zažil a tím chce být.Sice se dostává i k jiným postavám,ale ty nějak přestavájí úplně zajímat.Takže románky s Aňou vedou od někud nikam a mají průměrnou tendenci,přesto jsou pořád lepší a zajímavější,než Valery,který si myslí,že jeho táta přežil.Táta zatím se snaží dostat do Pripatu a to je celé ono.Už to vlastně přijde,že vidíte zrychlenou odyseu,která přijde nezajímavá.Může být sebelíp dramatická a autentická,ale nemá moc místa a času.Logický tah byl aby nejznámější z postav měla více času na plátně,což je logický.Má to svoje pasáže,atmosféru,ale snímek postupně vyprchává jak samotná havárie.65%

Naprostý souhlas s komentářem od Enšpígla. Prvních dvacet, pětadvacet minut bylo úžasných a ty bych ocenila klidně nejvyššími pěti hvězdami. Jediná výhrada k takřka dokonalému začátku je, že se odehrává v jakémsi bezčasí, podle módy, vybavení domácností i chování postav nepoznáte, že by se mělo jednat o story odehrávající se v druhé polovině 80.let, spíše film působí, že popisuje dobu mnohem starší. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, místo toho, aby příběh začal gradovat, se naopak rozpustil do mozaiky několika příhod, které nedrží pohromadě. Vznikla jakýsi podivná motanice psychologického filmu, nevěrohodného dramatu, nedotažených nápadů, hovorů o ničem, dlouhých záběrů a vše je sestříháno tak zvláštně, jako by to k sobě ani nepatřilo, jako by každou část filmu vytvářel pokaždé jiný tvůrce. Tvůrcům po úvodní skvělé části prostě došla šťáva a zbytek už za mnoho nestál. Škoda, mohlo se jednat o skvělou záležitost. Ona i ta myšlenka, co havárie udělala s psychikou lidí a jak se s neštěstím obyvatelé Pripjati vyrovnávali, je skvělým nápadem. Dojem z filmu je rozporuplný a nezachrání to ani připomínka na hezkou písničku, kterou mi po mnoha letech nostalgicky připomněla zpívající nevěsta: " Milion, milion, milon růží mít..." (Milion alych roz) :)

U nás o Černobylu se hovořilo po nějaké době , myslím , asi , až po půl roce . Lidi byli trochu či více zmateni , nic se nevědělo , nebotˇ komouši , tedy soudruzi , to dobře tajili . Čekal jsem , že tam bude toho více , po tom výbuchu i z té elektrárny , ale i tak celkově znázorněna bezmoc a rozpolcenost Anyy , která se nemohla odpoutat od Pripiati . O tom byl vlastně tento film a o také těch , co tam zůstali . Tento film není sice pomník této události , leč připomenutí pro mladé , že se něco událo v zemi , kde včera už bylo zííítra . Nebo tak nějak .

Koukám, že jsem přicházím se stejnými pocity, jako většina zde komentujících. Prvních zhruba 40 minut to mělo nakročeno na hodně dobrej film s pořádně hutnou atmosférou umírajícího města. Jakmile se však děj posune o 10 let dopředu, už je to něco úplně jiného. To se totiž bohužel do popředí dostal onen "romantický" příběh, který prakticky zazdil vše ostatní a bylo po ptákách. Bez zasazení děje do pozadí černobylské havárie bych si tohohle filmu zřejmě nikdy nevšiml, a asi bych toho o tolik ochuzen nebyl. Přesto se musím přiznat, že do děje jsem se nakonec místy i docela dost ponořil, takže tři hvězdy si to zaslouží.