Balada o Cable Hogueovi (1970)

Westerny, které mám rád, mám rád i díky tomu, že v nichromancenemá místo, což mi je po stovkách a stovkách filmů, kde romance je, aby si tam něco našly i holky, příjemné. Zde však romance význam hraje a vůbec mě nestrhla. Na druhou stranu mi ani nijak nevadila (snad až na samotný závěr). Film se přitom rozjede opravdu dobře.ZÁPLETKA:Cable Hogueovi je zrazen svými společníky a ponechán napospas v poušti. Po čtyřech dnech se mu však podaří najít vodu a protože se voda nachází poblíž cestovní trati, tak se rozhodne vybudovat si na tom živobytí.Protagonistaje docela prostý muž, mrzout ale sympaťák. Peckinpahův pohled na divoký západ je zde mnohem vlídnější - ostatně "balada" v názvu to docela vystihuje. JehoDivoká Banda(1969) je však mnohem lepší film - a to nikoliv proto, že se tam hodně střílí, nýbrž proto, že je obsahově bohatší, údernější, soudržnější... Je však také drsnější, násilnější, podstatně pesimističtější. Balada o Cable Hogueovi je takovýfeel good western. Film příjemně uteče, alesamotný závěru film dost shodí, protože se v něm odehraje něco, co mi přišlo příliš nepatřičné:<spoilers> Cablova milá, Hildy, se vrátila, protože boháč, kterého si vzala poté, co Cablea opustila, zemřel a zanechal jí jmění. Vrátila se tedy do pouště za Cablem, kterej se rozhodl nechat podnik muži, který ho na začátku filmu zradil a odjet s Hildy do New Orleans. Cable byl přitom člověk, který netoužil žít ve městě, protože tam nebyl nikým. V poušti vybudoval podnik. Láska však hory přenáší, že... Nasrat. Snad byl tenhle náhled na western až příliš vlídný. Na druhou stranu - ono to stejně nedopadne. Krátce nato se z malého kopečku rozjede auto, před které Cable naběhne a snaží se ho udržet. Nechápu proč. Scénář ho asi potřeboval mrtvého a nikoho asi už nebavilo si lámat hlavu s tím, jak k tomu dojít. Cable tedy upadne a auto mu přejede přes nohy. Nejdřív jsem si říkal, že asi dobrý. Ostatně byl na písku. Cable se však nebyl schopen postavit. Divák si tedy říká: "Aha. Tak ho to asi bolí a bude muset pár dní ležet." Pak ale nastane střih a pozůstalí opouští místo Cablova hrobu.Závěrje na můj vkus příliš sračkoidní a výsledný dojem z filmu mi dosti zkazil.90% stopáže však bylo velmi fajn.

První Peckinpahův film, který se mi většinu času líbil. Starý tulák je zrazen dvěma kumpány a od smrti žízní v poušti ho zachrání náhodou nalezená voda. A protože voda je přesně na půl cesty mezi dvěma městečky, založí si na místě občerstvovací stanici. A je to neskutečná sranda - výborný Jason Robards shání povolení a finance, staví a "stará se o domácnost", hašteří s ujetým flanďákem, který neodolá ženské sukni. Výborně jsem se zasmál, jsou tu krásné písničky i hudba, někde za půlkou přijde opravdu pěkná romantika s místní šlapkou. Zkrátka fajn záležitost, ve které mě ani nevadila absence nějaké akce. A pak přijde jedno z nejblbějších finále co jsem ve westernu viděl SPOILER - když se v poušti objeví auta a jedno hrdinu zajede... přímo před jeho láskou, která si pro něj přijela. A rázem bylo po kouzlu, připadalo mě, že si z celého westernu a hlavně ze mě režisér udělal prdel. 3* a ani o chlup víc.

Balada o Cable Hogueovima mimochodom v mnohých veciach naprosto zázračným spôsobom prekvapila, a to už len z toho prostého hľadiska, že sa režisér tentoraz vyhýba priamemu zobrazovaniuexplicitného násilia, čo by v predchádzajúcejDivokej bande, absolútne nepripadalo do úvahy, pričom toto veľké nadšenie vari dlho nepotrvá, keďže hneď v tomnasledujúcompočine sa opäť vráti do starých koľají, a tak si môžem aspoň teraz naplno vychutnávať tento, vskutku, celkom ojedinelý zjav, ktorý mi i napriek tejto absencii, pomerne veľmi často vytieral zrak. Treba tiež podotknúť i to, že to „násilie”, prezentované, či už predtým, alebo potom, je zakaždým opodstatnené, čiže tým pádom nie je samoúčelné. Radšej prejdem k tomu, čo ma aktuálne oslovilo. V prvom rade to je obsadenie. Film sa totižto nazýva podľa protagonistu, ktorého stelesnil charizmatický americký herecJason Robards,áno, jednoznačne na jeho pleciach spočíva celá ťarcha tohto filmu, o tom niet žiadnych pochýb, ale zase na druhej stranemuväčšinouzručnesekundoval,iný herec s dostatočnou charizmou, BritDavid Warner, ktorého, snáď to môžem konečne prezradiť, trochu skazená postava „reverenda”,Joshui Duncana Sloanea, je totižto nezabudnuteľnou perličkou scenáristickej fantázie, a to konkrétne s niekoľkými kultovými scénami, na ktoré len tak rýchlo nezabudnem. A predsa by som mal tiež niečo spomenúť i o deji. Totiž, Cable Hogue bude zo začiatku priamo konfrontovaný s dvomi najväčšími rivalmi, ktorí ho nielenže ponechajú kdesi uprostred arizonskej púšte, ale aby toho ešte nebolo zrovna málo, tak nemá ani žiadnu vodu na pitie, ktorá je v tomto prostredí tak extrémne nevyhnutná. Samozrejme, že Hogue nájde východisko z tejto nepriaznivej situácie, ktoré mu zároveň otvorí dvere do podnikateľských sfér, či dokonca aj privábi k atraktívnej žene, ale najmä popri týchto všetkých súvislostiach, i hĺbkovo premýšľa, kedy znovu natrafí na týchto dvoch kreténov...PS :„A na samý koniec iba doplním, že film vyžaduje mimoriadne tolerantného a v podstate i vnímavého diváka, pretože má pomalšie tempo, a tak niektorá, priam špecifická kategória divákov, by sa práve kvôli tomuto faktu, mohla začať výraznejšie nudiť, či nebodaj by ani vonkoncom nebola schopná, (do)pozerať snímok až do konca...?! Mám značné obavy, že ...”

Je to nezvyčajný western, ale skutočnosti je to trpká komédia na divokom západe. Príbeh o samotárovi, ktorý sa premení na úspešného podnikateľa, vďaka náhodné objavenej vody uprostred výschlej zemi. Jason Robards je pútavo nenútený, no tvrdohlavý a je hlavnou postavou, ktorý sa snaží zachovať svoje hodnoty v často drsnom modernom svete. Sam Peckinpah nám týmto filmom symbolizuje koniec jednej éry. 7,5/10

Netradiční, vtipný a hluboký westernový příběh o outsiderovi, jenž je vypracován v klidném filmařském rytmu s jemným důrazem na epickou a poetickou část příběhu, který je doplněn o vtipné a humorné situace ve snaze podpořit dávnou vzpomínku a definitivně se tak rozloučit s mýtickýmDivokým západemv poklidném a přátelském stylu.Peckinpahnetradičním a překvapivým způsobem stylizuje svůj nejoblíbenější film do vzpomínkového aktu, ve kterém nepatrně odkazuje na svoji ranou filmovou tvorbu, a který je po brutálníDivoké banděvskutku očištěním od násilí.