Zásah v pravou chvíli (1963)

Nejslavnější poválečný komik Británie a já se s ním setkávám až teď, po tolika letech. Dokonce je označovaný za jednoho z mistrů tzv. slapstick comedy...pokud byste podobně jako já nevěděli, ušetřím vám googling. Je to:žánr humoru založený na fyzické komedii, často zahrnující bitky, pády, a další přehnané tělesné akce, které mají vyvolat smích. V literatuře a filmu se slapstick často používá k vytvoření komických situací a postav, které jsou náchylné k neštěstím a trapným momentům.Je zřejmé, že ve filmu se tento žánr překrývá s groteskami němé éry. A Zásah v pravou chvíli, by tak mohl fungovat i dnes... jen s piánem a několika cedulkami s textem. Ale takto "neněmé", je to mnohem lepší, protože se lépe doručují i jiné emoce, než "jen" veselí. A navíc bychom byli ochuzeni o krásný dabingEduarda Cupáka, který zvlášť při scéně, kdy se Pitkin převlékl za ženu, dával vzpomenout na skvělé,Někdo to rád horké. Norman Wisdom byl vynikající komik, jeho ztvárnění sestry si vůbec v ničem nezadalo s výkonemJacka Lemmona...dokonce si byli jakožto ženy podobní. Každému to ale nesedne, to je jasné. Je spousta lidí, kteří nemusí komiky, jakoJim Carrey,Jerry Lewis,Rowan Atkinson, nebobratři Marxovi. Ani já nejsem nekritický příznivce slapsticku, ale Zásah v pravou chvíli,není jen ozvučená groteska. Není to jen přehlídka škodolibosti, scénárista má postavu Pitkina rád. Je to laskavé, srdečné a v závěru i dojemné. To dnes není v komediích vůbec k vidění. Navíc Asher je šikovný režisér. Moc se mi mmj. líbilo, jak si vypomohl kraťoučkou animací. Určitě se vydám po vláknech a s těmito tvůrci se ještě setkám. 4 a půl *, zaokrouhlím nahoru.

Groteska nebyla nikdy mým šálkem čaje a tohle je prostě jak z němého filmu. Už úvodní nakládání do sanitky mě připadalo pekelně stupidní, stejně jako celá postava Pitkina, který se zoufale snaží dostat do nemocnice. Nemá to žádný příběh a OK, párkrát jsem se i zasmál (ples na konci), ale jinak nic pro mě.

Veľmi živo si spomínam na výbuchy smiechu v hľadisku kina, kde som Zásah videl po prvý krát. Odvtedy už ubehlo strašne veľa rokov. Svet celkovo a v rámci neho aj svet filmového humoru pokročili o značný kus. V dôsledku toho sa Pitkinov humor zaradil k pokračovateľom nemých grotesiek a predchodcom humoru Mr. Beana, ktorý už sám je klasikou. Dnes vyvolá Pitkinov humor nanajvýš občasné pousmiatie, ale svoje miesto vo filmovej histórii i spomienkach pamätníkov nepochybne má.

Těžká klasika u které se musí snad zasmát i ten největší suchar, protože Pitkinovy patálie jsou zkrátka nezapomenutelné. Už jen když si vzpomenu na cukající oko v "lehátkové scéně" nebo náročnou chvíli v roli zubaře, se mi chce znovu smát. Norman Wisdom je jako naprostý nešika nesmírně sympatický a bavil mě královsky. Ale jak už tu někdo napsal - nejvtipnější scény jsou ty, u kterých se nemluví.

Patrně nemohu za to, že se Norman Wisdom narodil do technicky příliš vyspělé filmové doby, ale přesto je mi to líto. Dokud totiž filmy nemluvily, tak by se svým přirozeným trdlovstvím jistě vynikal mezi všemi těmi úspěšnými klouzači na banánových slupkách. Na šedesátá léta už to zkrátka nestačí a zvuk tomuto snímku rozhodně příliš nepomáhá - zejména hlasitý smích přihlížejících. Přesto si ekvilibristika s nosítky nebo nemocniční závod na vozících zaslouží místo v mé děravé paměti a kritika charitativních snobů mne vyloženě potěšila.