Pára nad hrncem (1950)

Výrobní komedie, kterých ve své době vzniklo spousty a které měli povznést pracovní morálku a chuť budovat, aby socialistický rozkvět přinášel jen radost. Tento snímek je zpočátku velmi krkolomný, ale jak se příběh postupně rozvíjí, dostává stále větší komediální příchuť, až vygraduje veselými zmatky s prvky sitcomu, kdy veškerá agitace končí a nastává chvíle zábavy. S tím budováním se tu zase až tak moc nepřehání, takže vznikla průměrná komedie z které nemrazí a naopak dokáže pobavit.

Ach, jak krásná perverznost z pozůstalosti Slavínského, natočeno Cikánem. Myslel jsem si, že jsem velkým znalcem budovatelismu v kinematografii a všechny hrůznosti s Jiřinkou jsem již viděl. Nebylo tomu tak. Toto je famózní dílko. Ing. Kohout je zlepšovatel a skvělý soudruh inžinýr. Jenomže sotva něco vylepší, ožere se jako prase a paří několik dní. Ředitel ho shání marně. Však jednou v deliriu pozná krásnou Helenu. Závodní rada má na vše recept. Spáří Helenu s ožralým inženýrem a rozkážou Vemte se-musí ho někdo hlídat, jinak bude socialismus v prdeli! Helena je velmi přitažlivá slípka a inženýr pod tlakem odborů. Zbývá vyřešit bydlení, aby se strana nažrala a koza zůstala celá. Spáří tedy jeřábnici s pobudou z dílny(Robert Vrchota). Film má ještě naprosto úchvatný konec mezi Poděbrady a Prahou. Byl jsem doslova ohromen!

Pokus skloubit budovatelské téma s odlehčenými milostnými zápletkami filmů 30. a 40. let. Povedlo se tak napůl. Jak nejde o budování, má snímek skvělé dialogy, chytré situace a dobré herecké výkony. Jak však nastoupí úderničina, začnou vtípky drhnout. Přesto toto dílko pobaví. A potěší spoustou herců z oněch 30. a 40. let, kteří se zde třeba jen mihnou v cameo roli.

Další z angažovaných filmů poplatný své době. Příběh je celkem naivní a prostý. Šikovný inženýr čas od času chlastá, jeho kámoši se rozhodnou, že ho musí oženit, aby s tím přestal. A tak ho seznámí s jeho sousedkou, která mu řekne , že chce aby jí požádal o ruku (zajímavý způsob jak se vnutit do chomoutu) K tomu je tu spolubydlící, který to táhne z jinou , která schodou okolností je spolubydlící té druhé a tak se plánujou dvě svatby. Jenže aby to bylo zajímavější tak ženich místo svatby jde dělat zlepšovvák do továrny, druhý ho hledá a skončí tam oba dva. no jo pro budování všechno. Pak se zase nevěsty naštvou a tak se to všelijak komplikuje. Až je rázem svatba za náma, poněkud to tvůrci rychle ustřihli. Přesto jako celek to nepůsobí tak moc uvědoměle, ale spíš humorně.

Komedie z pozůstalosti Vladimíra Slavínského, kterou natočil jiný ostřílený prvorepublikový režisér Miroslav Cikán. Vladimír Slavínský údajně umíral s pocity trpkosti, když ho zradilo jeho vlastní publikum. Vždyť přece natáčel filmové příběhy, tak jak je chtěli jeho diváci vidět. Jeho diváci se opravdu až tak moc nezměnili, ale změnila se doba. Zatím co dříve neměl Slavínského divák širší možnost výběru, pokud vyškrtl salónní komedie a dramata, zbývaly mu adaptace červené knihovny a lidové veselohry. Ovšem v době, kdy se na plátně začala objevovat současná témata ze současného prostředí, které si divák mohl skutečně ohmatat, dával bez ohledu na kvalitu námětu i filmu samého, přednost jim. Slavínský tedy napsal veselohru o závodním inženýrovi, který má pouze jednu nectnost, jednou za kvartál si několik dní posedí ve vinárně U Zbrojnoše. Ale ještě jsou tu kamarádi z továrny a půvabná sekretářka ředitele podniku, kteří ho přivedou na správnou cestu. Slavínský i Cikán se pokusili sžít se s novými poměry a Pára nad hrncem byla skutečně komerčně úspěšná. Tvůrci ani tak neubližují dnešnímu i tehdejšímu divákovi, jako spíš sami sobě. Tato veselohra je totiž natočena přesně v intencích jejich nejznámějších veseloher (nejnápadnější je to u svatby), s jednou výjimkou, a tou je právě násilné přenesení do socialistické současnosti. Pokud se rozhodnete dívat, můžete se bavit stejně jako u slabších Slavínského a Cikánových předúnorových filmů, a pokud by Vám některé reálie způsobovaly zažívací potíže, dopřejte si Okénko, Posledního mohykána či Příklady táhnou.
PS: A nezapomeňte, jak se chudáci továrníci nadřeli, než na ně dělníci vydělali...