Muž, který věděl příliš mnoho (1956)

Ani ma nejak moc neprekvapuje, že ma toto až tak nechytilo, keď som ledva vedel poriadne doceniťNorth by Northwest, čím sa cítim akoby som bol trochu mimo v rámci vnímania onej veľavravnej geniality týchto diel, ale žiaľ je to tak, a Man Who Knew Too Much ma úplne prirodzene jednoducho tiež nepresvedčilo napriek tomu, že som sa túto jeho stránku snažil naozaj postrehnúť. Ako však vidím, vôbec nie som sám, čo to vidí podobne, a to ma aspoň trochu pomáha nevyviesť sa z názoru, že je to niekedy dosť preceňované iba na základe určitých aspektov, ktoré sa považujú za zaužívaný štandard, resp. zbytočne ružového vnímania.

Film z roku 1956 Muž, který věděl příliš mnoho je stejnojmennou předělávkou filmu z roku 1934. Film si přetočil sám Alfred Hitchcock, protože dle jeho vlastních slov byl v roce 1934 talentovaný amatér, zatímco v roce 1956 už zkušený profík. No… dalo by se s ním v obecné rovině asi souhlasit. Byl profesionál (=živil se tím) a byl už vcelku zkušený, i když jeho nejslavnější filmy byly teprve před ním. Na tomhle snímku to ale nesedí. Sice jsem neviděl originál a nevím, kam se od něj posunul, z mého pohledu to bylo ovšem špatným směrem. Ta zbytečná zamotanost příběhu a neskutečná naivita naprosto všech postav mě hodně štvala. Ústřední dvojice dělala jednu pitomost za druhou, tajní agenti se chovali nesmyslně a vyšetřující policisté byly jen toporné figurky bez mozku. James Stewart se sice snaží, ale ani on nepřekročí stín své hloupé postavy. Napínavý kriminální příběh s nádechem tajemna, jak je u Hitchcocka zvykem, se tentokrát nekoná. Napětí se občas lehce dostaví díky výborné kameře, střihu a hudbě.Atmosféru režisér budovat stále umí, jen ji sráží nudný příběh a stupidní chování postav, které to mají ale nalajnované právě pro potřeby nefunkčního příběhu. Viz naprosto zbytečně protažený závěr kvůli jednomu ne moc povedenému vtipu. Jeho „příprava“ navíc zbytečně natahovala stopáž. Původně jsem dával i menší třetí hvězdu, nicméně vzhledem k jiným jeho filmům si tenhle tři hvězdy nezaslouží, i s přihlédnutím k tomu, že to byl druhý pokus a mělo to dopadnout mnohem lépe.(50%)

Tak jsem si pustil další thriller od Alfreda Hitchcocka a opět mi to úplně nesedlo. Chvílemi jsem se nudil a měl jsem celkem problém se ponořit a vžít do děje. Nevím, jestli je to stářím tohoto filmu, nebo prostě tím, že mi režisérův styl tak úplně nesedí.DĚJ:Americká rodinaMcKennových– lékařBen, zpěvačkaJoa jejich synHank– je na dovolené v Maroku. Seznámí se s tajemným FrancouzemBernardem, který je později zavražděn. Před smrtí šeptá Benovi informaci o chystaném atentátu v Londýně. Brzy je unesen jejich syn Hank a McKennovi se zaplétají do mezinárodního spiknutí. Pátrají po Draytonových a snaží se zabránit atentátu během koncertu v Royal Albert Hall.ZHODNOCENÍ:Film, který pojednává o celkem bohaté americké rodince, která se nevědomky zaplete do mezinárodního spiknutí a musí vynaložit velké úsilí, aby zachránila svého uneseného syna a při tom zabránila atentátu. Začíná to ve slunném Maroku a pokračuje do deštivého Londýna, kde se poslední půl hodina filmu odehrává v Royal Albert Hall během koncertu, který tvoří podstatnou část filmu. Chvíli jsem si myslel, že se jedná spíše o hudební drama než o napínavý thriller. Film pro mě nebyl příliš dobře čitelný, chvílemi jsem se ztrácel a postavy mi nebyly moc sympatické. Většina jejich projevu byla tvořena vyděšenými tvářemi a podezíravými pohledy než brilantním vyjadřováním. Prostě jsem od toho čekal více, a proto dávám pouze 3*.

Na mě to nemělo grády. Omyl špióna byl mírně řečeno trapný, chování anglické policie směšné, a o žádnou postavu jsem se nebál a žádný strach se nedostavil. Ani o synka, když pominu, že hlava atentátu a její motivace mi zůstala utajená. Potěšilo mě vidět staré letecké společnosti (BOAC, Sabena atd.) i to, že Marakéš se od roku 1956 moc nezměnila (já tam byl 2018) jen tam nadávají na moc turistů... Marocký čas a kávu dělají asi stejně pořád dobře. Velký mistr si nakonec vybojoval Oscara za píseň, ale na rozdíl od jeho jiných děl, tohle mě neuchvátilo. 60%

V Hitchových filmech mám radšiCaryho Grantaa Dayovou bych mezi hrdinkami zařadil až někam na konec. Thriller to byl solidní, ale pamatuju si hlavně otřesnou zadní projekci ve scéně na marockém trhu a především velmi vtipnou scénku, která ale shodila budované napětí: když ústřední pár pátrá po svém uneseném synovi v honosné rezidenci, kde se pořádá společenský večírek, požádá anglická smetánka slavnou americkou zpěvačku (Dayová), aby jim zapěla. Ta toho využije, aby na sebe syna případně upozornila a odječí (Oscarovou) píseň "Que Sera, Sera" tak, že na ni hosté vytřeští oči, ošijou se a vytočí panenky - Á jé, americká sélebrita se předvádí.//62%