Za horami (2023)

Tento tuniský koprodukčný počin teda išiel dosť výrazne mimo linky môjho záujmu. Príliš tichý, jednotvárny a ničím nezaujímavý road movie, ktorý mne osobne nič nedal a dosť som sa nudil. Ani tá dejová linka nebola bohvieako zaujímavá. Takže nabudúce asi vynechám. Dve hviezdy za nádherné prírodné zábery, ale inak žiadna sláva. 40 %(31.07.2025)

SPOILERY Tuniské drama s mysteriózním nádechem, které se zdá být narativně celkem snadno uchopitelné, jenže zároveň mi přijde dost interpretačně otevřené. Jednak kvůli tomu, co film příliš nevysvětluje (např. Rafikova minulost) a taky skrze nejednoznačný charakter právě Rafika. Na někoho, kdo by mohl být "rebelem ukazujícím cestu konzumem zaslepenému lidu" jsou lidé okolo něj málo viditelně konzumem a přílišnou společenskou normou pohlcení (vlastně "jen" bohatí) a hlavně Rafik rozhodně není jednoznačná kladná postava. Kancelář zdemoloval, ve vězení skončil, chová se jako blázen, dopustí se únosu, přepadení i invaze domu jedné rodiny. Když pak dojde na kontrast způsobený změnou sil (rodina začne vydírat Rafika), je použité násilí vůči momentálně slabší straně krutější jen o trochu. Celý film si pak pohrává (a dost stojí) na Rafikově přesvědčení, že umí létat, jen musí přijít na to, jak. Jak se na konci ukáže, Rafik skutečně létat umí, což by ve čtení "chudí x bohatí" mohlo dostatečně říkat, že chudí jsou velkých věcí schopní minimálně svojí urputnou snahou o lepší život a dokázáním něčeho, čím budou vyčnívat. Možná je tohle přesně tím, o co se Attia snažil. Přitom by se v tom ale dalo nimrat víc, na jiná témata. Může to být i o povaze bláznů a "bláznů", přičemž hranice mezi nimi je velice tenká, o silném vlivu rodičů na vlastní děti, o těžkém zařazení zpět do společnosti po návratu z vězení, o cestě za šíleným snem přes všechny překážky, teoreticky i o spirituálním pojetí hranic lidských možností a filozofické úvahy nad tím, čeho všeho může být lidské tělo a mysl skutečně schopno. Už jen pro ten rozptyl (byť neukočírovaný) bych dal čtvrtou hvězdu, jelikož mysteriózní ladění podle mě umožňuje tento rozptyl funkčněji propojit dohromady bez výraznějšího zaostření na všechna témata. Jen vůbec nevím, nakolik tam ten rozptyl byl skutečně zamýšlený a nakolik se stal jen proto, že Attia staví možné nejočividnější téma na slabých rozdílech mezi dvěma odlišnými tábory. Takže se mi po prvním zhlédnutí těžko určuje, jak moc mi to přijde povedené. Vnímám to jako mírně nadprůměrný film, jehož atmosféra si mě občas dost získala a chvílemi míjela, zároveň je to klasický festivalový film, ale přitom dostatečně osobitý a nezaměnitelný na to, abych ho jen tak vytěsnil z paměti. Lepší 3*(17.07.2025)

Před osmi letyjsem viděla Attiův debut, snímek Hedi, a už ten mě jemně strhl a očaroval tak, že si to pamatuji dodnes. Nezmiňuji ho ale bez kontextu. Hlavní postavu hraje stejný herec, a i když se v každém z filmů jmenuje jinak, v podstatě se dá říct, že oba snímky spolu velice jemně, volně korelují a Rafik by mohl být Hedi po cca deseti letech. Má rodinu, práci, domov, a jednoho dne to všechno zdánlivě nesmyslně ohrozí. Jenže on už Hedi v prvním filmu na otázku, co by si přál pro sebe, nenápadně odpoví, že by chtěl létat. A Rafik --- létá. ***Létá? Na každý pád (i doslovně) ví, že je toho schopen, že člověk toho je schopen, jen to v sobě musí odhalit a rozvinout. A to něco stojí. Malé velké oběti. *** V prvním filmu sledujeme Hediho, jak dozrává k osobní vzpouře, revoluci či evoluci, jak si rozšiřuje obzory a zbavuje se podléhání konvencím. V druhém filmu sledujeme Rafika, jak totéž činí pro lidstvo. Za horami se rozpíná horizont nové budoucnosti nejen pro Rafika a jeho rodinu, ale pro celé lidstvo, které - a Rafik to už ví, protože to v sobě cítí, protože on sám je důkazem, je nositelem nové doby -- se může vymanit ze slepé uličky produktivistické mašinérie a násilí a Rafik má tu moc cestu k osvobození ukázat. Nejprve své ženě, synovi, a postupně pak všem. Jenže --- jak je přesvědčit, že není šílený? Jak zařídit, aby ho neodvrhli? Rafik je zahnaný do kouta, reaguje animálně, instinktivně, přitom pořád s dobrými úmysly, které mu nedovolí sejít z cesty. -- Klíčový je tu rozhovor o evoluci s Oussamou, chlapcem z rodiny, u které se rozhodli přespat. -- Ale střety eskalují a Rafik má jen omezené množství nápadů, nástrojů a sil. A přesto, jak všechno končí, na svojí cestě uspěl, pokud ne v tom otevření horizontu pro sebe a svoji rodinu, pak v tom větším určitě. Jeho syn, pastýř, žena z přepadené rodiny... ti všichni ho nejen viděli, ale našli odvahu to říct, připustit si to, vědět to. Semínko vzpoury, revoluce, evoluce bylo zaseto. *** A zároveň: Za horami se rozpíná horizont nové budoucnosti lidstva - a je příznačné, že ty hory v našem reálném světě neexistují, nedá se za ně jen tak podívat, jsou stvořené počítačovou grafikou. **** Fascinující je tu všechno, kamera, rytmus, herectví, eskalace příběhu, postupné odhalování i uvědomění... i to, jak ambivalentně bude film, a zvlášť Rafikova postava, z logiky věci na diváky působit. *** A velký bonus pro mě vyplynul z nečekaného hlubokého uspokojení z rozhovoru s představitelem hlavní postavy, Madjem Mastourou. Připojil se do Prahy online a já  ještě nikdy na žádném festivalu, žádné debatě ani rozhovoru nezažila, že by někdo tak hluboce rozuměl svojí postavě i jejímu kontextu, celému příběhu i jeho významu. Je znát, že Mastoura je především divadelní herec. Čišela z něj zároveň radost, že si Rafika směl zahrát, i že si nad jeho postavou s námi může vyprávět a reagovat na divácké dotazy a komentáře, které mimochodem měly také neobvykle vysokou úroveň. Píšu to sem, protože si to budu chtít v budoucnu připomínat a protože se těším na další počiny obou dvou, Atii i Mastoury. *** (Edison Film Hub, závěrečný film festivalu Al Qamar, 1. 9. 2024.) *~(03.09.2024)(méně)(více)