Hedi (2016)

Film o ochutnání zakázaného ovoce, o ponoření se pod hladinu, pod kterou se mladý konzervativně vychovaný kluk nikdy ponořit neměl. Epická linka nepřekvapila stejně jako nepřekvapila hrdinova absence odvahy rozhodnout se. Jediné, na co měl Hedi sílu, byla verbální exploze výtek směrem k matce. No, bylo jasné, že tato vzpoura je a na dlouho bude jediným jeho svobodným projevem. Citlivě natočený snímek o síle tradice, která svazuje, předurčuje a taky duševně mrzačí. Za mě 65 %.

Mladý muž, čo má 26, no vyzerá na 45 ročného gaya má veľké sny. No zatiaľ vie akurát tak kresliť komiksy a nechodí ani do roboty, ktorú má. No a staromódna matka ho núti do dohodnutého sobáša s jednou krásavicou. A fakt že pekná holka to je, no nechce mu pred svadbou dať nič. Za to druhá mu dá hneď a on sa zamiluje, hoci vyzerá ešte staršie než on. Pointou filmu je konflikt citov, ktoré musia ustúpiť v konzervatívnej spoločnosti tradíciám. Ale na to bolo treba vybrať iné postavy a iných hercov. Nejako to vymeniť, lebo Majdovi Mastourovi, hercovi i postave, sa nedá fandiť. Navyše záver bol taký slabý. Nevyhrotený. Hoci mohol byť.

Hedi začne ve svých 25 letech přemýšlet. Dosud se plně spoléhal na vůdčí úlohu své matky, na dohozené práci podomního obchodníka a plánovaný sňatek s krásnou nevěstou. Náhle se mu to zdá málo a zatouží po si ještě trochu užít s milenkou a procestovat cizí kraje. To první a lehčí zvládne snadno, dokonce i s půvadem. Na to druhé si už ale netroufne. Zavčas - a vzhledem ke své nové partnetrce zcela nekorekně - se zasekne. Pozná, že jeho štěstí tkví pevně v tradici, a pokud od nastávající nedostae pusu před svatbou, po svatbě se v nich utopí. Navíc si může celý další život hýčkat románek, který prožil "ve filmu". Nepříjemný hošík.

příběh kluka svázaného konvencemi ,kulturou a z toho se odvíjející životní styl.Kultura ve které se zvyky,náboženství dědí z pokolení na pokolení.A není úniku.I za cenu vlastního sebemrskání.Svým rozhodnutím zlomí srdce nejen sám sobě.Hlavně když zvítězí tradice.Otázné je,jak bude žít s poznáním, jak chutná skutečné štěstí.....

Ku tuniskej kinematografii sa človek len tak často nedostane, takže to bol taký malý arabský závan. Po dejovej stránke to nebolo vôbec zlé a dilematická zápletka tomu ešte viac prospela. Ale ten štýl akým to bolo podané, mi prišiel taký mdlý, ťažkopádny, nevýrazný. Ako keby tomu chýbali nejaké poriadne emócie a to, či prežíval Hedi, bolo to najbežnejšie v živote človeka. Kontrast medzi tradicionalizmom a liberalizmom tu bol citeľný v podstate počas celého filmu, ale jednoducho tomu chýbala aj viac precítená emočná rovina. Nehovorím, že to malo byť za každú cenu nejaké sentimentálne, ale toto bolo predsa len také... nemastné-neslané. Dalo sa s tým zahrať určite viac, potenciál to malo.