Yomigaeri no chi (2009)

Po 4 ročnej pauze sa Toyoda vracia na plátno s úplne novým štýlom. Mestské prostredie tu vystriedala príroda a celý dej sa točí okolo života, smrti a lásky. Poetickým spôsobom tu zobrazuje svoje myšlienky a ako celok vyznieva dosť artovo. Je to začiatok jeho novej éry a metaforickým mostom medzi jeho starou a novou tvorbou. Čo je najzaujímavejšie je sledovať spôsob vývoja jeho nových filmov, ktorý je indentický s tými starými. Rovnako ako jeho debut Pornostar, aj Blood of Rebirth má značne drsnú „raw“ atmosféru, ktorá sa bude každým ďalším filmom meniť na čoraz dospelejšiu a uhladenejšiu verziu svojho ja. A aby som nezabudol, hlavná herečka bola nádherná.(05.02.2014)

Tak teraz som Toyodu ale vôbec nepochopil. Od všetkých jeho filmov sa Yomigaeri no chi tak veľmi líši a s tým vôbec nie som ako divák spokojný. Dúfam že Toyodu tá dočasná pomätenosť prejde a vráti sa na tú starú, skvelú vlnu na akej ho chce hádam každý vidieť. Rád by som na tento omyl čo najskôr zabudol..(18.10.2012)

Skoro bych radeji zadne hodnoceni nepridaval, protoze z tohoto noveho smeru Toyodovy tvorby nemam zrovna dvakrat radost a nejak uplne nevim co si s tim filmem pocit (ne, ze bych z jeho predchozich filmu byl tez zvlast nadsen, ale vzdy to byli formalne kompaktni ikdyz ne zrovna lehce stravitelne pociny). Na druhou stranu ma i tento film zajimavy namet, myslenku a dejme tomu i zpracovani. Bohuzel se tentokrat reziser rozhodl divaka nechat nahlednout do temnot sve duse az prilis hluboko. Nejsem filmova citlivka, ale na muj vkus zde zatlacil na divakovu trpelivost prilis ostrou pilou a to ne pro snad az morbiditu ve filmu obsazenou, ale proste proto, ze tyto momenty strida jezte k tomu s pasazemi docela nudnymi . Co rici zaverem? Snad jen parafrazi slov klasika (s mirnou obmenou) : Dobro prohralo a zlo zije! 2-3 hvezdy(27.03.2010)

Tojoda o "Krvi znovuzrození" mluví jako o svém druhém debutu, což je vpravdě výstižné označení. Po vynucené čtyřleté pauze se režisér vrátil na scénu s filmem, který je diametrálně odlišný od všeho, co dělal předtím. Namísto formálně dynamických snímků o lidech v moderním světě tentokrát přináší kontemplativní podobenství o životě, smrti, znovuzrození, hněvu a lásce zasazené do mytického přírodního prostoru s pouhými stopami primitivní civilizace. Nenajdeme zde ani dříve pro Toyodu typické rytmické sekvence a extravagantní kamerové kompozice, naopak se film skládá z převážně dlouhých a mnohdy statických záběrů, maximálně se kamera pohybuje v pomalých jízdách, aby se kradmo přiblížila svým objektům. Krom odlišnosti od předchozích Tojodových filmů naznačuje adekvátnost označení „debut“ také samotná produkční podstata díla – natáčení trvalo deset dní a snímek vykazuje dravost, ale také nesoudnost začínajících filmařů přesvědčených o síle vlastní vize. Výsledkem je formálně uhrančivý trip plný prostinkých poselství a podmanivých obrazů mísící vážnou symboliku s občasným absurdním nadhledem. ___Recenze na Rejže.cz(21.02.2010)

Ti japonsti pankaci me neprestanou prekvapovat, byt jde o mnohdy sverazne pociny.(06.04.2010)