9 Souls (2003)

Vlastně je to komediálně laděné a hodně expresivní podobenství o tom, že jednou kriminálník navždy kriminálník a že když jste spáchali těžký zločin a chcete začít od znova, nikdo vám to neumožní. A na jakých kriminálnících nám to film demonstruje? Ale nebojte, jsou to jen drobné zločiny! Přejetí vlastního syna, vyvraždění poloviny vlastní třídy, znásilňování všeho, co se hne... Takže asi takhle - dokud se to bralo jako komedie, neměl jsem s tím moc problém, i když mi ústřední devítka uprchlých vězňů lezla spíš na nervy a celá travesti část byla strašně trapná a nesmyslná, ale ok, tady ještě ten koncept měl nějaký smysl. Kdyby z toho všeho vypadala parodie právě na tyhle patetické vězeňské filmy typu "zabil/znásilnil jsem několik lidí, ale mám srdíčko ze zlata a chcu se určitě určitě napravit a být už jenom hodný", přišlo by mi 9 Souls skvělých. Jenže on se z toho pak stane právě film tohohle typu, který si pak hned začne hledat důvody pro to, proč to ti vězni udělali, abychom s nimi mohli soucítit a fandit jim... Jo, jenže vzhledem k jejich zločinům je to málo a odmítám věřit i tomu, že se změnili k lepšímu tak rychle jako lusknutím prstu. A že tu ten obrat tak rychle opravdu proběhne! Třeba je to celé jen nějaká sofistikovaná sranda a Tojoda si jen z diváků dělá srandu, co já vím, ale takový pocit jsem z toho úplně neměl. Může to být ale jakkoli, i komentáře tady obsahují docela rozdílné dojmy. Každopádně jsem dostal něco úplně jiného než jsem od pohledu čekal a nebylo to zrovna příjemné překvapení. Nejlepší na tom je kamera a herecké výkony, to je obojí skvělé a taky mě potěšilo, že je to většinu času road movie, ale jinak v tom moc kladů nevidím. Lepší 2*

Na japonských filmech z přelomu milénia je nádherné, že každý z vůdčích filmařů tohoto období má svůj neodparatelný jasný autorský styl (ať už je to mladý Kurosawa, Sono, nebo Kore'eda) a to samé platí pro Toshiakiho Toyodu. Slow motion záběry za zvuku emo rockové japonské muziky, jak už jsme mohli vidět vDrsném jaru, jsou těmi nejpůsobivějšími. Ač všichni hrdinové do jednoho jsou prohnilí kriminálníci, většinou vrazi, divák dokáže s každým z nich až soucítit, jelikož je nedefinují jejich hříšné skutky, ty jsou až mezním vyústěním jejich osamocených životů, kde peklem jsou ti druzí, životů v krutém světě jež je nikdy nepřijme, i kdyby se snažili sebevíc. Scény jako posmrtný odjezd se svou milovanou prostitutkou ve staré káře, nebo odhalení v restauraci a trestancova sebenakládačka jsou neskutečně smutnými a srdcervoucími výjevy. Nejedná se skutečně o "prison break" film, ale nýbrž o skvělé drama, které  je však také hlavně road movie s nevídaným přesahem. Společně s KitanovýmHana-biza mě jeden z nejlepších japonských filmů kolem roku 2000.

Bizarná čierna komédia o deviatich väzňoch ktorým sa podarí ujsť a na slobode pátrajú po údajnom poklade s ktorým a chválil jeden ich spoluväzeň.Avšak komediálny prvok ktorý je hneď zo začiatku (hneď ako svoje túžby vypustia do oviec hehe) sa snímka mení na smutnú, melancholickú drámu a do konca vás pocit clivoty nepustí. Ide o netradičný počin aký môžu nakrútiť hádam iba Japonci.

Tak ako sa predošlé 2 Toyodove filmy niesli v znamení hľadania svojho vlastného „ja“ je 9 Souls pravdepodobne jeho najväčším počinom. Najväčšou zmenou prešli hlavné charaktery, ktoré tu tvoria 9 väzňov na úteku, ktorých spája túžba po naplnení svojich snov a záväzkov. Film je dospelejší, filmársky lepšie spracovaný a pekne na ňom vidieť ako sa Toyoda postupom času vyvíja. Nechýba samozrejme ani podmanivá hudba a ako už mnohí iní spomínali, posledná polhodina je viac než excelentná.

Tí Japončíci si evidentne robia kozy z europskeho diváka! Trochu zabrnkajú na gitarke, hodia do toho scénku, kedy je zloduchovi všetko ľúto a hnedˇ žmolíte kapesníčky medzi prstami! Potom príde scénka, kedy chlapík brutálne bodá kudličkou druhého do brucha, predstavíte si, že medzi nohami má ten drsoň dvojcentimetrové šulina a jednou sedliackou bombou za ucho by ste sundali desaťčlenný yakuza klan, tak sa klátite od smiechu z kresla smerom k zemi. Alebo nabehne reper s textami nahovado a s takou briadkou, že kedˇ trošku silnejšie tresknete dvermi, tak mu to chraščie opadá, ako listy zo stromu na jeseň. Ja naozaj netuším, kde som !