Výbuch bude v pět (1984)

Tak nevím proč nadprůměrně inteligentní génius musí být ve filmu vždycky líčen spíš jako naprosto nemožný a spíše potrhlý blázen. Znám pár opravdu chytrých lidí, kteří jsou, aspoň podle mne, zcela normální. Filmaři asi moc těch geniálních lidí neznají a tak používají klišé, že génius je potrhlý magor a většině diváků se to líbí, protože inteligent je v jejich kruzích spíš nadávka.

Krušná cesta mladého šprta novým prostředím, lemovaná šiky fotbalistů a jiných vidláků:-) Jestli uměli bolšáni něco fakt dobře, tak točit rodinné filmy a komedie. To jim šlo jako nikomu jinému. Podle mě za to mohla z velké části cenzura, jež nedovolila proniknout do filmů žádnému dvojsmyslu nebo provokaci a scénář tak musel být průzračný a čistě zábavný. A v tomto směru se dařilo opravdu mimořádně.

Československý dětský film jakožto neúmyslná studie autismu. Nebo to tak alespoň vypadá, protože hlavní hrdina - aspirující malý fyzik (který ovšem nepřichází s ničím objevným, jen - často chybně -  ověřuje obecně známá fyzikální fakta, která by měl z principu tak nějak znát), se vůči spolužačkám a ostatním obyvatelům města chová tak, jako by měl nulovou sociální inteligenci. Těžko říct, co byl filmařský záměr, pravděpodobnější však je, že je na vině mizerný scénář a špatný výběr hlavního představitele.

Film o školákovi, který má potřebu si přírodní zákony ověřovat svými pokusy, a co z toho vzejde. Tohle by bylo téma na perfektní film, ale tady to jde nějak do ztracena. Nějak to ve mně nevyvolávalo nadšení, o výbuších smíchu nemluvě. Snad jen jednou nebo dvakrát za celý film jsem konstatoval, že tenhle vtip se jim povedl (neprozradím). Film nezachrání ani kočka Bíba (17ti letá Mahulena Bočanová), která nepatří mezi mé oblíbené herečky, ale tady se mi líbila. Viděl jsem a víckrát nemusím. Dvě hvězdy a kousíček.

Mě ten film nikdy nepřišel nijak dobrý nebo kvalitní. Malej kluk dělá klukoviny, učitelka působí jak postižená a mluvit takto na mě fyzikář, mám doživotní trauma.Jako nikdy jsem nebyl zrovna výkvět slušnosti a problémů ve škole i momo ni jsem nasekal půl milionu ale diabolky na koleje by mě nikdy nenapadly. My jsme na koleje dávaly hřebíky a kousíčky hliníku a vznikaly z toho malé šavličky a mečíky, které jsme potom dávaly plastovým igráčkům a vojáčkům. Navíc Ludvík působí nějak nesympaticky a moc jsem v něm toho "ajnštajna" neviděl.