Neobyčejná třída (1964)

Nedopatřením jsem nahlédl na některé komentáře ještě před tím, než jsem se na film podíval. Znejistěl jsem, zda tomu věnovat čas. Vyloupl se film, u kterého bych polemizoval s některými, uváděnými konstatováními. Civilní herecké projevy, nepřehrávání, věk, který nebyl mimo reál, rozumné líčení, dobře zvolené typy představitelek. Doba vystřižená bez pozlátek. Sice by bylo divné, pokud by v takové sestavě nebyla rivalita, ale to je názor navíc. Kamera, střih, reálie, hudba . . . Celým filmem je protkána atmosféra doby, ještě se mluví v souvětích, myšlenky mají hlavu i s patou. Proložená poezie je příjemným bonusem. Nechtěl bych vynechat náhled do praktické výuky ve výrobních halách, přestože některé úkony byly lehce mimo, ale na tom film nestojí. Pan Hlavatý do "fabriky" zapadl jako pr...l na hrnec. Takoví skutečně existovali. Pět hvězd patří tomuto snímku právem. Nehraje si na umění, ale kvalita provedení všech filmařských profesí, a režie takového námětu je skvostná.

Forma je příjemná, ale plytkost obsahu nezná hranic.1) Politická propaganda má již dobově lidštější a příjemnější tvář, než v 50. létech, ale je tu stále přítomna._____

2) Zkoušení studentů ve třídě a jeho hodnocení je učebnicovou ukázkou, jak to nemá vypadat._____

3) Nakonec pro mne největším zážitkem byli retro zpěváci Helena Blehárová, Eva Pilarová a Waldemar Matuška.

Velice roztomilé a vtipné, mírně přehnané, aby z toho mohla skutečně být komedie. Ano, takoví tenkrát byli studenti i profesoři na SVVŠ nebo na gymplech. Mohu být rád, že jsem zažil až ten gympl a nechodil na praxi do továrny. Helgu Čočkovou jsem měl v jejích dívčích rolích vždycky moc rád, poznal jsem tu i Evelýnu Steimarovou. Ale že by na běžnou tancovačku do Špindlu přijel Matuška s Pilarovou nebo na plese hrál Orchestr Gustava Broma? V každém případě to bylo osvěžující pokoukání, a proto dávám 4 hvězdy.

Jeden z nejpůvabnějších filmů ze školního prostředí, které jsem dosud viděl: černobílá mozaika neobyčejné poezie, hudby, gest i jazyka, precizně komponovaná a vyvážená, přesvědčivě navozuje atmosféru rozednívání zlatých šedesátých. Moralizující „prohlubování“ „živých obrazů“, kolorovaných dobovou populární taneční a jazzovou hudbou a studentským humorem, je nenásilně zakomponováno do epické sítě, na jejíž hlavní vlákna se jakoby mimoděčně přichytávají drobné epizodky ze třídy i mimo ně.

Banda mladých dívek řve skoro půlku filmu. Chybí tomu příběh a pevné režijní vedení. Alespoň to tak vypadá. Zasmál jsem se asi dva krát, nebo spíše pousmál. Nemá to čím zaujmout, je to bezduché. Docela jsem se těšil na konec. Takže pro mne hodně podprůměrný film.10 %